Název: Na pomezí Balkánu : Budžak v etnokulturní perspektivě
Variantní název:
- On the border of the Balkans : Budzak in an ethno-cultural perspective
Zdrojový dokument: Porta Balkanica. 2016, roč. 8, č. 1, s. [43]-54
Rozsah
[43]-54
-
ISSN1804-2449
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/136994
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
The study is focused on the issue of ethnic and cultural diversity in the southern part of the Odessa region in Ukraine. The author argues that the region in question (Budzak), so far rather neglected in ethnographic studies, represents a special transition zone that has still kept a specific combination of cultural features typical for at least three supra-territorial domains of the European continent: the Balkans, Central Europe, and the Euro-Asian region. The present study is based on a two fold view: the synchronous view concentrates on the current relevance of the region's ethnic and cultural diversity, and the diachronic view studies the significance of research on the region's population for the development of modern European ethnology.
Studie je věnovaná problematice etnokulturní diverzity jižní části Oděské oblasti Ukrajiny. Autor argumentuje, že v případě tematizovaného regionu (Budžak) se jedná o zvláštní přechodovou zónu, která dodnes vykazuje specifickou kombinaci kulturních znaků, charakteristických pro minimálně tři supraareálové celky evropského kontinentu: balkánský, středoevropský a euroázijský. Fokus, zaměřený na tento odbornou literaturou opomíjený etnografický region na pomezí Balkánu, sleduje dvojí perspektivu. Synchronní pohled je orientován na aktuální relevanci etnokulturní rozmanitosti této oblasti, diachronní na význam studia zde žijících populací pro rozvoj moderní evropské etnologie.
Note
Stať vznikla díky podpoře Grantové agentury ČR a byla napsána v rámci řešení grantového projektu GA15-03269S s názvem Changes of everyday life: Continuity and discontinuity in the Post-Soviet cities.
Reference
[1] BELAJ, V. (1995/1996) Milovan Gavazzi, sein Leben und Werk: Hommage anlässlich seines hundertsten Geburtstags. In: Studia ethnologica Croatica, Vol. 7/8. s. 7–18.
[2] BISLE-FANDRICH, E. BISLE, H. (eds.) (1996) Tarutino – Zentrum der Deutschen in Bessarabien 1918–1940. Hannover.
[3] BRANDES, D. (2015) Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Praha.
[4] Die Umsiedlung Stand 1. Juli 1942. Überliefert im Bundesarchiv Bestand NS 19 (Persönlicher Stab des Reichsführers SS) Akte 2743, [cit. 2015–10–23]. Dostupný z: http://homepages.uni-tuebingen.de/gerd.simon/umsiedlungstatistik[1].pdf.
[5] GATMAN, S. JACENJUK, F. (2013) Problema Bessarabii i Bukoviny v sovetskogermanskich otnošenijach na načaľnom etape vtoroj mirovoj vojny. [cit. 2015–11–7]. Dostupná z http://www.russkie.org/index.php?module=fullitem&id=28550.
[6] GAVAZZI, M. (1956) Die Kulturgeographische Gliederung Südosteuropas (Ein Entwurf), In: Südost-Forschungen XV, s. 5–21.
[7] GAVAZZI, M. (1995/1996) Wissenschaftlicher Werdegang: Gedanken, Arbeitsmethoden und Erfahrungen, In: Studia ethnologica Croatica, Vol. 7/8. s. 19–22.
[8] GIZER, S. N. (2014) Nogajcy i ich kultura, In: Kisse I. A. Prigarin A. A. Stanko V. N. (eds.), Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugo-zapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa s. 85–116.
[9] GÖRLICH, F. (2014) Volksdeutsche Mittelstelle (VoMi). In: Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa. [cit. 2015–10–15]. Dostupný z: https://omelexikon.uni-oldenburg.de/55550.html.
[10] GREK, I. F. RUSSEV, N. D. (2011) 1812 – povorotnyj god v istorii Budžaka i «zadunajskich pereselencev». Kišiněv.
[11] GUBOGLO, M. N. KVILINKOVA, J. N. (eds.) (2011) Gagauzy. Moskva: Nauka.
[12] HANIKA, J. (1957) Volkskundliche Wandlungen durch Heimatverlust und Zwangswanderung. Methodische Forschungsanleitung am Beispiel der deutschen Gegenwart. Salzburg.
[13] HANIKA, J. (b.d.) Plan für die volkskundlichen Aufnahmen in den Lagern der deutschen Umsiedler aus Bessarabien, rukopis, Archiv AV ČR Praha, fond: Sudetoněmecký vlastivědný ústav v Liberci. Sudetoněmecký Archiv/Sudetendeutsches Archiv 17.–20. století.
[14] JACHOMOWSKI, D. (1984) Die Umsiedlung der Bessarabien-, Bukowina- und Dobrudschadeutschen. Von der Volksgruppe in Rumänien zur "Siedlungsbrücke" an der Reichsgrenze. München (Buchreihe der Südostdeutschen Historischen Kommission 32).
[15] JACHOMOWSKI, D. (2010) Deutsche aus Bessarabien, In: Brandes, D., Sundhaussen, H., Troebst, S. (Eds.) Lexikon der Vertreibungen. Deportation, Zwangsaussiedlung und ethnische Säuberung im Europa des 20. Jahrhunderts. Wien, s. 131–133.
[16] KAPUSTIN, S. RADOVA, O. (2005) K voprosu ob etnokuľturnom i děmografičeskom razvitii němcev Bessarabii v XIX – načale XX vv. In: Kajndl, R. F. Novi jetnoistorični vimiri. Materiali II Mižnarodnogo naukovogo seminaru «Kajndlivs'ki čitannja». Černivci, s. 226–240.
[17] KISSE, I. A. PRIGARIN, A. A. (2014): Budžak kak istoriko etnografičeskij rajon Jevropy, In: Kisse, I. A. Prigarin, A. A. Stanko, V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugozapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa s. 9–26.
[18] KISSE, I. A. PRIGARIN, A. A. STANKO, V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugo-zapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa.
[19] KUBJAKIN, V. V. (2014) Sočiněnije na zadannuju těmu ili Otkuda jesť pošlo mestěčko Tarutino v Budžake. Arciz, FOP Petrov O. S.
[20] KUHN, W. (1934) Deutsche Sprachinsel-Forschung. Geschichte, Aufgaben, Verfahren. Plauen.
[21] KUŠKO, A. TAKI V. (pri učastii Olega Groma) (2012) Bessarabija v sostave Rossijskoj imperii (1812–1917). Moskva.
[22] KUZMINA, S. B. PRIGARIN, A. A. (2014) Etnokuľturnye gruppy Budžaka v istoričeskoj dinamike, In: Kisse, I.A. Prigarin A. A. Stanko V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnogra. českije očerki jugo-zapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa, s 146–168.
[23] LEROY-BEAULIEU, A. (1889) Das Reich der Zaren und die Russen, sv. III. Sondershausen.
[24] LIPOVANĚ: istorija i kuľtura russkich-staroobrjadcev (2004–2013). Odessa.
[25] LOZOVIUK, P. (1998) Němečtí vystěhovalci z českých zemí a jejich jazykové ostrovy v jihovýchodní Evropě, In: Češi v cizině, č. 10. Praha. s. 39–87.
[26] LOZOVIUK, P. (2008) Interethnik im Wissenschaftsprozess. Deutschsprachige Volkskunde in Böhmen und ihre gesellschaftlichen Auswirkungen. Leipzig.
[27] LUMINIŢA, F. (2000) Das deutsche Schulwesen in Bessarabien (1812–1940). Eine komparativ-historische und sozio-kulturelle Untersuchung. München (Veröftentlichungen des Südostdeutschen Kulturwerks, Reihe B, Wissenschaftliche Arbeiten 75).
[28] PIMPIREVA, Ž. (ed.) (2012) Besarabskite balgari v postsavetskoto prostranství. In: Kultura, politika, identičnost. Sofija.
[29] SCHLARB, C. (2014) Bessarabien. In: Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa. Dostupná z: https://ome-lexikon.uni-oldenburg.de/regionen/bessarabien/.
[30] SCHMIDT, U. (2008) Bessarabien. Deutsche Kolonisten am Schwarzen Meer. Potsdam.
[31] TEIGEIER, O. (2006) Die Herrnhuter in Russland. Ziel, Umfang und Ertrag ihrer Aktivitäten. Göttingen.
[32] VAN MEURS, W. P. (1999) Moldawien, In: Roth Harald (ed.) Studienhandbuch Östliches Europa Band 1: Geschichte Ostmittel- und Südosteuropas. Köln, Weimar, Wien, s. 277–282.
[33] VERCHOVCEVA, I. G. PUŠKOV, I. M. (2014) Osnovnye vechi istoriko-etnografičeskogo razvitija v XIX – načale XXI vv. In: Kisse, I. A. Prigarin, A. A. Stanko, V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugo-zapadnych rajonov Odesčiny. Odessa, s. 117–145.
[34] WALDECK, F. M. von (1886) Russland. Einrichtungen, Sitten und Gebräuche, Leipzig/Prag.
[35] WEINMANN, J. (1985) Egerländer biografisches Lexikon, sv. 1. (A-M). Männedorf.
[2] BISLE-FANDRICH, E. BISLE, H. (eds.) (1996) Tarutino – Zentrum der Deutschen in Bessarabien 1918–1940. Hannover.
[3] BRANDES, D. (2015) Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Praha.
[4] Die Umsiedlung Stand 1. Juli 1942. Überliefert im Bundesarchiv Bestand NS 19 (Persönlicher Stab des Reichsführers SS) Akte 2743, [cit. 2015–10–23]. Dostupný z: http://homepages.uni-tuebingen.de/gerd.simon/umsiedlungstatistik[1].pdf.
[5] GATMAN, S. JACENJUK, F. (2013) Problema Bessarabii i Bukoviny v sovetskogermanskich otnošenijach na načaľnom etape vtoroj mirovoj vojny. [cit. 2015–11–7]. Dostupná z http://www.russkie.org/index.php?module=fullitem&id=28550.
[6] GAVAZZI, M. (1956) Die Kulturgeographische Gliederung Südosteuropas (Ein Entwurf), In: Südost-Forschungen XV, s. 5–21.
[7] GAVAZZI, M. (1995/1996) Wissenschaftlicher Werdegang: Gedanken, Arbeitsmethoden und Erfahrungen, In: Studia ethnologica Croatica, Vol. 7/8. s. 19–22.
[8] GIZER, S. N. (2014) Nogajcy i ich kultura, In: Kisse I. A. Prigarin A. A. Stanko V. N. (eds.), Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugo-zapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa s. 85–116.
[9] GÖRLICH, F. (2014) Volksdeutsche Mittelstelle (VoMi). In: Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa. [cit. 2015–10–15]. Dostupný z: https://omelexikon.uni-oldenburg.de/55550.html.
[10] GREK, I. F. RUSSEV, N. D. (2011) 1812 – povorotnyj god v istorii Budžaka i «zadunajskich pereselencev». Kišiněv.
[11] GUBOGLO, M. N. KVILINKOVA, J. N. (eds.) (2011) Gagauzy. Moskva: Nauka.
[12] HANIKA, J. (1957) Volkskundliche Wandlungen durch Heimatverlust und Zwangswanderung. Methodische Forschungsanleitung am Beispiel der deutschen Gegenwart. Salzburg.
[13] HANIKA, J. (b.d.) Plan für die volkskundlichen Aufnahmen in den Lagern der deutschen Umsiedler aus Bessarabien, rukopis, Archiv AV ČR Praha, fond: Sudetoněmecký vlastivědný ústav v Liberci. Sudetoněmecký Archiv/Sudetendeutsches Archiv 17.–20. století.
[14] JACHOMOWSKI, D. (1984) Die Umsiedlung der Bessarabien-, Bukowina- und Dobrudschadeutschen. Von der Volksgruppe in Rumänien zur "Siedlungsbrücke" an der Reichsgrenze. München (Buchreihe der Südostdeutschen Historischen Kommission 32).
[15] JACHOMOWSKI, D. (2010) Deutsche aus Bessarabien, In: Brandes, D., Sundhaussen, H., Troebst, S. (Eds.) Lexikon der Vertreibungen. Deportation, Zwangsaussiedlung und ethnische Säuberung im Europa des 20. Jahrhunderts. Wien, s. 131–133.
[16] KAPUSTIN, S. RADOVA, O. (2005) K voprosu ob etnokuľturnom i děmografičeskom razvitii němcev Bessarabii v XIX – načale XX vv. In: Kajndl, R. F. Novi jetnoistorični vimiri. Materiali II Mižnarodnogo naukovogo seminaru «Kajndlivs'ki čitannja». Černivci, s. 226–240.
[17] KISSE, I. A. PRIGARIN, A. A. (2014): Budžak kak istoriko etnografičeskij rajon Jevropy, In: Kisse, I. A. Prigarin, A. A. Stanko, V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugozapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa s. 9–26.
[18] KISSE, I. A. PRIGARIN, A. A. STANKO, V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugo-zapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa.
[19] KUBJAKIN, V. V. (2014) Sočiněnije na zadannuju těmu ili Otkuda jesť pošlo mestěčko Tarutino v Budžake. Arciz, FOP Petrov O. S.
[20] KUHN, W. (1934) Deutsche Sprachinsel-Forschung. Geschichte, Aufgaben, Verfahren. Plauen.
[21] KUŠKO, A. TAKI V. (pri učastii Olega Groma) (2012) Bessarabija v sostave Rossijskoj imperii (1812–1917). Moskva.
[22] KUZMINA, S. B. PRIGARIN, A. A. (2014) Etnokuľturnye gruppy Budžaka v istoričeskoj dinamike, In: Kisse, I.A. Prigarin A. A. Stanko V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnogra. českije očerki jugo-zapadnych rajonov Oděsčiny. Odessa, s 146–168.
[23] LEROY-BEAULIEU, A. (1889) Das Reich der Zaren und die Russen, sv. III. Sondershausen.
[24] LIPOVANĚ: istorija i kuľtura russkich-staroobrjadcev (2004–2013). Odessa.
[25] LOZOVIUK, P. (1998) Němečtí vystěhovalci z českých zemí a jejich jazykové ostrovy v jihovýchodní Evropě, In: Češi v cizině, č. 10. Praha. s. 39–87.
[26] LOZOVIUK, P. (2008) Interethnik im Wissenschaftsprozess. Deutschsprachige Volkskunde in Böhmen und ihre gesellschaftlichen Auswirkungen. Leipzig.
[27] LUMINIŢA, F. (2000) Das deutsche Schulwesen in Bessarabien (1812–1940). Eine komparativ-historische und sozio-kulturelle Untersuchung. München (Veröftentlichungen des Südostdeutschen Kulturwerks, Reihe B, Wissenschaftliche Arbeiten 75).
[28] PIMPIREVA, Ž. (ed.) (2012) Besarabskite balgari v postsavetskoto prostranství. In: Kultura, politika, identičnost. Sofija.
[29] SCHLARB, C. (2014) Bessarabien. In: Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa. Dostupná z: https://ome-lexikon.uni-oldenburg.de/regionen/bessarabien/.
[30] SCHMIDT, U. (2008) Bessarabien. Deutsche Kolonisten am Schwarzen Meer. Potsdam.
[31] TEIGEIER, O. (2006) Die Herrnhuter in Russland. Ziel, Umfang und Ertrag ihrer Aktivitäten. Göttingen.
[32] VAN MEURS, W. P. (1999) Moldawien, In: Roth Harald (ed.) Studienhandbuch Östliches Europa Band 1: Geschichte Ostmittel- und Südosteuropas. Köln, Weimar, Wien, s. 277–282.
[33] VERCHOVCEVA, I. G. PUŠKOV, I. M. (2014) Osnovnye vechi istoriko-etnografičeskogo razvitija v XIX – načale XXI vv. In: Kisse, I. A. Prigarin, A. A. Stanko, V. N. (ed.) Budžak: istoriko-etnografičeskije očerki jugo-zapadnych rajonov Odesčiny. Odessa, s. 117–145.
[34] WALDECK, F. M. von (1886) Russland. Einrichtungen, Sitten und Gebräuche, Leipzig/Prag.
[35] WEINMANN, J. (1985) Egerländer biografisches Lexikon, sv. 1. (A-M). Männedorf.