Proměny Pražského Quadriennale

Předkládaný text se zaměřuje na posuny v prezentaci scénografie během Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru (PQ). Studie vychází z diplomové práce obhájené na Katedře divadelních studií FF MU v roce 2016 a představuje dílčí část tohoto výzkumu; konkrétně fenomén výstavnictví a s ním související médium instalace v kontextu PQ. Vycházím přitom z přesvědčení, že v průběhu více než padesáti let své existence muselo PQ projít jistou transformací: ta by se v případě samotného vystavování dala charakterizovat posunem od statických artefaktů k performativnímu ztvárňování expozic. V současné době vznikají různé teatralizované instalace, které návštěvníci nejen tělesně zažívají, ale také společně vytvářejí v konkrétním výstavním prostoru. V druhé části práce je proto nabídnuta analýza vybrané expozice, jejímž účelem je demonstrovat, jak jsou současné výstavní formy konstruovány ve vztahu k návštěvníkům akce.

This paper focuses on shifts in presenting scenography within the world's largest exhibition of it – Prague Quadrennial of Performance Design and Space (PQ). It is only logical, that with more than fifty years of its existence, PQ has undergone a fundamental transformation. How can we exhibit scenography, an artistic discipline which is based on a live action? What approaches were employed fifty years ago and what are the current trends? I would argue that exhibiting of scenography moved from stationary objects towards performative or theatrical environments which resulted in establishment of a new-specific artistic discipline. Now the attendees not only experience the exhibits through their bodily actions, but also co-create them in actual physical space. To demonstrate that the notions of body and physical intentionality are essential for this 'new art-form', concepts of the corporeal schema (Merleau-Ponty) is applied while analysing chosen installations.