Title: Вклад теории грамматического синкретизма в описание синтаксического уровня языка (на материале русского и чешского языков)
Transliterated title
Vklad teorii grammatičeskogo sinkretizma v opisanije sintaksičeskogo urovnja jazyka (na materiale russkogo i češskogo jazykov)
Variant title:
- The contribution of the theory of grammatical syncretism to the description of the syntactic level of language (on the material of Russian and Czech)
Source document: Новая русистика. 2018, vol. 11, iss. 1, pp. 27-38
Extent
27-38
-
ISSN1803-4950 (print)2336-4564 (online)
Stable URL (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/138177
Type: Article
Language
License: Not specified license
Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.
Abstract(s)
Grammar syncretism is understood as discrepancy between form and contents of the language sign. Syncretic phenomena include both the issues when contents are in contradiction with their forms, and so-called transition phenomena. The article deals with syncretic phenomena at the syntactical level of the Russian language and they are compared with analogical phenomena in the Czech language. Syncretic phenomena of subordinative relations, sentence members and modal types of sentences are focused on, in particular. Results of the research can be of importance for the theory of language, teacher-training and translatology applied research.
Note
Příspěvek vznikl za podpory MŠMT, grant IGA_FF_2017_026 Text a intertextualita ve slovanských literaturách a kultuře 1.
References
[1] ADAMEC, P. (1968): Nárys transformační syntaxe ruštiny. Olomouc.
[2] BABAJCEVA, V. V. (2000): Javlenija perechodnosti v grammatike russkogo jazyka. Moskva.
[3] BABAJCEVA, V. V. (2011): Sistema členov predloženija v sovremennom russkom jazyke. Moskva.
[4] BAUER, J., MRÁZEK, R., ŽAŽA, S. (1960): Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 2, Skladba. Praha.
[5] BERTAGAJEV, T. A. (1958): Sub''jekt i podležaščeje. Voprosy jazykoznanija, 1958, № 5, s. 65–69.
[6] CAHA, P.: Synkretismus. https://www.czechency.org/slovnik/SYNKRETISMUS. [online]. [cit. 23. 8. 2017].
[7] ČESNOKOVA, L. D. (1973): Semantičeskije tipy členov predloženija s dvojnymi otnošenijami. Rostov-na-Donu.
[8] FLÍDROVÁ, H., ŽAŽA, S. (2005): Sintaksis russkogo jazyka v sopostavlenii s češskim. Olomouc.
[9] FLÍDROVÁ, H. (2015): Sinkretizm nekotorych glagol'nych form (v russko-češskom sopostavitel 'nom plane). In: VOBOŘIL, L., SLOVÁK, V. a kol: Teoretičeskije i prikladnyje aspekty lingvističeskoj sinkretologii. Olomouc, s. 67–82.
[10] GREPL, M. a kol (1995): Příruční mluvnice češtiny. Praha.
[11] HJELMSLEV, L. (2016): O základech teorie jazyka. Praha.
[12] ISAČENKO, A. V., VÁGNEROVÁ, V., SEKANINOVÁ, E. (1955): Grammatika russkogo jazyka dlja X–XI klassov obščeobrazoval'nych škol. Bratislava.
[13] KOPEČNÝ, F. (1962): Základy české skladby. Praha.
[14] KUBÍK, M. a kol. (1982): Russkij sintaksis v sopostavlenii s češskim. Praha.
[15] LAPINA, Je. V. (2013): K voprosu o sinkretizme vtorostepennych členov predloženija. Gumanitarnyje naučnyje issledovanija, 2013, № 4. http://human.snauka.ru/2013/04/2727. [online]. [cit. 24. 8. 2017].
[16] LEKANT, P. A. (1969): K voprosu o sintaksičeskom sub”jekte. Voprosy filologii, 1969, s. 197–204.
[17] LEKANT, P. A. (red.) (1988): Sovremennyj russkij literaturnyj jazyk. Moskva.
[18] MRÁZEK, R. (1961): Sintaksičeskije otnošenija i členy predloženija. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada jazykovědná. A9, 1961, s. 47–60.
[19] POLITOVA, I. N. (2001): Perechodnyje javlenija v oblasti upravlenija i primykanija. In: ŠTAJN, K. È. (ed.): Jazykovaja dejatel'nost': perechodnost' i sinkretizm. Moskva–Stavropol, s. 176–178.
[20] SKOBLIKOVA, E. S. (2005): Soglasovanije i upravlenije v russkom jazyke. Moskva.
[21] SLOVÁK, V. (2015): Sinkretizm v sisteme členov predloženija: dopolnenije i obstojatel'stvo. In: VOBOŘIL, L., SLOVÁK, V. a kol: Teoretičeskije i prikladnyje aspekty lingvističeskoj sinkretologii. Olomouc, s. 109–132.
[22] SVETLÍK, J. (1966): Sintaksis russkogo jazyka: v sopostavlenii so slovackim. Bratislava.
[23] ŠMILAUER, V. (1966): Novočeská skladba. Praha.
[24] ŠVEDOVA, N. Ju. (red.) (1980): Russkaja grammatika. Moskva.
[25] TESTELEC, Ja. G. (2001): Vvedenije v obščij sintaksis. Moskva.
[26] VALGINA, N. S., ROZENTAL', D. È. (1971): Sovremennyj russkij jazyk. Moskva.
[27] VINOGRADOV, V. V., ISTRINA, Je. S. (red.) (1960): Grammatika russkogo jazyka. Tom II — Sintaksis. Moskva.
[2] BABAJCEVA, V. V. (2000): Javlenija perechodnosti v grammatike russkogo jazyka. Moskva.
[3] BABAJCEVA, V. V. (2011): Sistema členov predloženija v sovremennom russkom jazyke. Moskva.
[4] BAUER, J., MRÁZEK, R., ŽAŽA, S. (1960): Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy 2, Skladba. Praha.
[5] BERTAGAJEV, T. A. (1958): Sub''jekt i podležaščeje. Voprosy jazykoznanija, 1958, № 5, s. 65–69.
[6] CAHA, P.: Synkretismus. https://www.czechency.org/slovnik/SYNKRETISMUS. [online]. [cit. 23. 8. 2017].
[7] ČESNOKOVA, L. D. (1973): Semantičeskije tipy členov predloženija s dvojnymi otnošenijami. Rostov-na-Donu.
[8] FLÍDROVÁ, H., ŽAŽA, S. (2005): Sintaksis russkogo jazyka v sopostavlenii s češskim. Olomouc.
[9] FLÍDROVÁ, H. (2015): Sinkretizm nekotorych glagol'nych form (v russko-češskom sopostavitel 'nom plane). In: VOBOŘIL, L., SLOVÁK, V. a kol: Teoretičeskije i prikladnyje aspekty lingvističeskoj sinkretologii. Olomouc, s. 67–82.
[10] GREPL, M. a kol (1995): Příruční mluvnice češtiny. Praha.
[11] HJELMSLEV, L. (2016): O základech teorie jazyka. Praha.
[12] ISAČENKO, A. V., VÁGNEROVÁ, V., SEKANINOVÁ, E. (1955): Grammatika russkogo jazyka dlja X–XI klassov obščeobrazoval'nych škol. Bratislava.
[13] KOPEČNÝ, F. (1962): Základy české skladby. Praha.
[14] KUBÍK, M. a kol. (1982): Russkij sintaksis v sopostavlenii s češskim. Praha.
[15] LAPINA, Je. V. (2013): K voprosu o sinkretizme vtorostepennych členov predloženija. Gumanitarnyje naučnyje issledovanija, 2013, № 4. http://human.snauka.ru/2013/04/2727. [online]. [cit. 24. 8. 2017].
[16] LEKANT, P. A. (1969): K voprosu o sintaksičeskom sub”jekte. Voprosy filologii, 1969, s. 197–204.
[17] LEKANT, P. A. (red.) (1988): Sovremennyj russkij literaturnyj jazyk. Moskva.
[18] MRÁZEK, R. (1961): Sintaksičeskije otnošenija i členy predloženija. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada jazykovědná. A9, 1961, s. 47–60.
[19] POLITOVA, I. N. (2001): Perechodnyje javlenija v oblasti upravlenija i primykanija. In: ŠTAJN, K. È. (ed.): Jazykovaja dejatel'nost': perechodnost' i sinkretizm. Moskva–Stavropol, s. 176–178.
[20] SKOBLIKOVA, E. S. (2005): Soglasovanije i upravlenije v russkom jazyke. Moskva.
[21] SLOVÁK, V. (2015): Sinkretizm v sisteme členov predloženija: dopolnenije i obstojatel'stvo. In: VOBOŘIL, L., SLOVÁK, V. a kol: Teoretičeskije i prikladnyje aspekty lingvističeskoj sinkretologii. Olomouc, s. 109–132.
[22] SVETLÍK, J. (1966): Sintaksis russkogo jazyka: v sopostavlenii so slovackim. Bratislava.
[23] ŠMILAUER, V. (1966): Novočeská skladba. Praha.
[24] ŠVEDOVA, N. Ju. (red.) (1980): Russkaja grammatika. Moskva.
[25] TESTELEC, Ja. G. (2001): Vvedenije v obščij sintaksis. Moskva.
[26] VALGINA, N. S., ROZENTAL', D. È. (1971): Sovremennyj russkij jazyk. Moskva.
[27] VINOGRADOV, V. V., ISTRINA, Je. S. (red.) (1960): Grammatika russkogo jazyka. Tom II — Sintaksis. Moskva.