Princip názornosti v estetické výchově

Přestavba školství staví před pedagogickou teorii nejen problémy týkající se obsahu výchovně vzdělávací práce, ale i požadavek provést hlubší analýzu základních principů a metod výchovy a vzdělání, jejichž uplatnění v každodenní pedagogické praxi je nutnou podmínkou její úspěšnosti, rychlosti, snadnosti a radostnosti. Mezi těmito principy zaujímá významné místo názornost výchovně vzdělávací práce, požadavek zdánlivě samozřejmý, jehož uskutečňování v praxi je však často velmi sporadické a nedostatečné. Výzkum, konaný autorem v estetickovýchovných předmětech na mateřské škole a školách I. a II. cyklu, ukázal základní nedostatky v samém chápání podstaty názornosti, mnohostrannosti jejích forem, její spojitosti s ostatními pedagogickými principy i jejího uplatnění v jednotlivých etapách výchovně vzdělávacího procesu, nedostatky, které jsou vlastními kořeny častého nedocenění a malého tvůrčího využití tohoto principu v praxi. Úkolem tohoto článku je přispět k teorii názornosti v estetickovýchovné práci, ukázat specifičnost tohoto principu v estetické výchově a analyzovat některé formy uplatnění názornosti v jednotlivých etapách estetidkovýchovného procesu při poznávání uměleckých děl a při rozvoji umělecké tvořivosti.