Nástin vývoje učitelského vzdělávání

V rozvinuté socialistické společnosti odborně pedagogické funkce učitele podléhají neustálému obohacování. Jeho dnešní role je spojena s postavením, jaké zaujímá ve společnosti. Tuto roli dnes jednoznačně vymezují základní dokumenty Komunistické strany Československa, které byly vtěleny v poslední době do Projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. Zdůrazňuje se v něm, že "učitel je rozhodujícím a nezastupitelným činitelem v komunistické výchově mladé generace, že je významným pomocníkem v ideově výchovné práci a při realizaci politiky KSČ ve všech oblastech společenské činnosti". Předpoklady k tomu, aby učitel byl dobrým učitelem a mohl plnit tyto role, jsou dány jeho odbornými a všeobecně pedagogickými vědomostmi, a také jeho osobními vlastnostmi. Máme-li vyřešit kvalitativně nové úkoly, před kterými naše společnost stojí, je třeba i v této oblasti nalézat poučení v historii, abychom věděli, jak se měnily jednotlivé složky učitelovy osobnosti, z čeho naše nová skutečnost vyrůstá a jakým způsobem se může co nejefektivněji dále i v tomto směru rozvíjet. Proto bylo z hlediska metodologického použito historickosrovnávací analýzy, z níž vyplynulo, že celou problematiku učitelových rolí je zapotřebí posuzovat ve spojitosti s vývojem pojetí jeho vzdělání teoretického i praktického. Ukázalo se, že řešení učitelského vzdělání má svou gradaci a své stupně vývoje. Specifický přístup v této oblasti zaznamenává 19. století, kvalitativně vyšším stupněm je pak tato problematika mezi dvěma světovými válkami. Na toto období navazuje ústrojně úsilí o učitelské vzdělání po Únoru 1948 a současná nejucelenější koncepce, která je postupně naplňována po roce 1976. V těchto časových etapách se budeme uvedeným problémem zabývat.