Disperze a míjení : literatura a její výzkum na prahu nové éry

Autor studie analyzuje stav a společenskou pozici literatury a literární vědy na počátku 21. století. Zkoumá různé posuny důrazu v literární vědě a jejich příčinu vidí v klesající společenské prestiži ve srovnání s 20. a hlavně 19. stoletím. Jde především o služebnost literatury, její závislost na vizuální medializaci. S tím je spojena i reorientace literární vědy na nová témata a povlovné posuny důrazu směrem ke kulturním a areálovým studiím, k aplikaci nových metodologií, k deskripci a analýze nových pojetí kultury a literatury (feminismus, gender studies) a "novému přečtení" (hodnotovému přehodnocení) literatury. Jako příklady se uvádějí skeptické pohledy na Slovo pluku Igorově a současná tzv. "nová vnitřní emigrace". Základní rys literární vědy počátku 21. století - pokračující míjení a disperze diskurzních skupin - tak nachází určité společné vyústění. Při všech proměnách literární vědy obvykle zůstává něco jako jádro, základ či opěrný bod. Již vytvořená struktura literární vědy se nemění totálně, stejně jako její disciplíny; tato kontinuita vycházela a vychází z kontinuity vlastní literatury, z její "literárnosti" a poetologické funkce.

The author of the present study analyzes the situation and social position of literature and literary criticism at the beginning of the 21st century. He examines various shifts of emphasis in literary criticism (scholarship) and finds out their causes in its falling prestige compared with the 20th and mainly the 19th century. It concerns, more or less, the servitude of literature, and its dependence on visual medialization. This is also linked to the reorientation of literary criticism towards new subjects and gentle shifts of emphasis towards culture/cultural and area studies, towards the application of new methodologies, towards the description and analysis of new conceptions of culture (feminism, gender studies) and towards the "new reading" (axiological revaluation) of literature. The author demonstrates these changes on the examples of skeptical views of the Russian Igor Tale and of the so-called "new inner emigration". The dominant features of literary criticism at the beginning of the 21st century - the continuing of the missing and dispersion of discourse groups - finally find their common result. In spite of all the modifications of literary criticism a sort of a common kernel basis or a support point usually remain. The already formed structure of literary criticism does not change totally as well as its disciplines; this continuity was and is based upon the continual development of literature itself, upon its "literariness" and poetological function.