Kvázimemoáry jako mentální signál : (české a slovenské příklady)

Autor přítomné studie ukazuje na zvláštní charakter současných memoárů na materiálu české a slovenské literatury posledních desetiletí. Současné memoáry se vyznačují nepřímostí, zprostředkovaností, metatextovostí, určitou falší, žánrovou heterogenitou. Oproti klasické fázi (Václav Černý, později např. Ladislav Štaidl), například i egocentricky nebo naopak ironicky a sebeironicky orientovaným (Radegast Parolek, Július Vanovič, Milan Hrala) je tu přítomna výrazná narativní strategie, rozostřenost, skrývání vlastního názoru, uhýbavost – vlastní názor je ukazován pomocí dokumentárního materiálu (interview, korespondence, komentáře k četbě apod.), což je demonstrováno například na textech Antonína Hošťálka, Mily Haugové nebo Veroniky Šikulové, které tendují ke komentáři, interview a deníku.

The author of the present study demonstrates the specific character of contemporary methods at the example of Czech and Slovak literatures of recent decades. The contemporary memoirs are typical of indirectness, mediacy, metatextuality, a certain degree of falseness, and heterogeneity. Unlike its classical stage (Václav Černý, later, for example, Ladislav Štaidl), oriented egocentrically or, on the contrary, ironically or self-ironically (Radegast Parolek, Július Vanovič, Milan Hrala), there is an expressive narrative strategy, soft focus, concealment of one's own opinion, evasiveness; one's own opinion is being presented via documentary material (interview, correspondence, commentaries upon one's own reading etc.) which is being demonstrated by the texts of Antonín Hošťálek, Mila Haugová, and Veronika Šikulová tending towards commentaries, interviews, and diaries.