Slovanské jádrové konstrukce bezsubjektové

Velmi mnohé se posunulo v teoretickém i materiálovém bádání od doby, kdy Fr. Miklošič vydal svůj znamenitý spisek Subjectlose Sätze (Wien 1883). Přesto však komparatistických prací, třebas jen dílčích nebo programových, zahrnujících všechny slovanské jazyky, vyšlo k této tematice zatím málo. Cílem předkládané stati je; a) nastínit, jak by mělo vypadat soudobé teoretické uchopení celé této skladebné oblasti v srovnávací dimenzi; b) vytyčit základní materiálové typové obecniny, konvergence a divergence mezi všemi spisovnými slovanskými jazyky přítomnosti. Stavím svá pozorování především na vlastních excerpcích z původních textů současných slovanských jazyků. Téma je to rozsáhlé, přitom zároveň aktuální i vysoce zajímavé. Nyní se tolik zdůrazňuje sémantika věty, sémantika propozice. Myslím, že právě na bezsubjektových konstrukcích jako na prubířském kameni by se mohly vyzkoušet všechny souvislosti lexika a syntaxe, resp. vzájemné sepjatosti významu a formálních exponentů.