[Založení varšavského Národního divadla v r. 1765 ...]

Obsahuje: Založení varšavského Národního divadla v r. 1765. Vliv francouzského klasicismu. Úloha divadla v osvícenském reformním hnutí. Nutnost soupeření s cizími soubory, jimž aristokratické publikum dávalo přednost. W. Bogusławski, "otec polského divadla". Rozdělením Polska do tří záborů vznikají odlišné podmínky pro scénickou tvorbu v jednotlivých částech země. Mimovaršavská divadla. Varšava střediskem pozdního klasicismu. Obliba baletu, vaudevillu, komické a historické opery. Výchova herců. Divadelní kritika. Vítězství romantismu. Monumentální ideové drama bez možnosti uvedení na domácích scénách. Rozvoj lvovského a krakovského divadla, mimořádné překážky v pruském záboru. Otevření varšavského Velkého divadla v r. 1833 zlepšilo podmínky pro jevištní práci, vytrácela se však ideová podnětnost doby Bogusławského. Přes všechna cenzurní omezení zůstávala tato scéna významnou tribunou polskosti a kultivované mateřštiny. Po lednovém povstání 1863 sílila pozice měšťanského živlu v národním životě, kultuře a umění. Varšavské "divadlo hvězd" přejímalo umělce z Krakova, kde Chełchowski a Koźmian cílevědoměji vychovávali herce k realističtějšímu projevu (Varšava odtud získala J. Królikowského, J. Rychtra, H. Modrzejewskou, W. Rapackého, B Leszczyńského aj.). Ředitelství T. Pawlikowského vrcholnou érou krakovského divadla. Mladopolské obohacní národní dramatiky. Modernistický synkterismus s prvky naturalistickými, symbolistickými, impresionistickými, novoromantickými, secesními a expresionistickými. Novátorství Wyspiańského, souběžné s velkou reformou v evropském divadelnictví. Předměstské scény veseloherního typu. Diskuse o divadle pro lidové vrstvy. Revoluce 1905 velkým podnětem pro scénickou tvorbu. Založením divadla Teatr Polski v r. 1913 ve Varšavě končí převaha Krakova jako nejprogresívnějšího divadelního centra.