Mikrotonální Hába: pět poznámek k Hábovu kompozičnímu stylu

Title: Mikrotonální Hába: pět poznámek k Hábovu kompozičnímu stylu
Variant title:
  • Hába microtonal: five notes to Hába's compositional style
Source document: Musicologica Brunensia. 2013, vol. 48, iss. 2, pp. [117]-129
Extent
[117]-129
  • ISSN
    1212-0391 (print)
    2336-436X (online)
Type: Article
Language
License: Not specified license
 

Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.

Abstract(s)
The article is a critical interpretation of selected microtonal compositions of the Czech composer Alois Hába. The author focused his attention on the chamber and choral compositions opp. 7, 10, 27, 31, 43, 72. In the general perspective of music history, Alois Hába is usually characterised as one of the leading protagonists of the Central European inter-war avant-garde that moved between Vienna, Berlin and Prague. In the specific context of Czech music he likewise has the reputation of an exemplary innovator but is considered to have been strongly rooted in tradition as well. Hába is known primarily as a tireless propagator of microtonal and athematic music, for which his own term was "liberated music". In this music he added more subtle quarter-, fifth- and sixth-tone intervals to the semitone system and abandoned up traditional treatment of motifs. These mere assertions, however, do not of themselves have any precise content and in fact problematize any proper conception of Hába's music; for example, pieces composed with microtones in fact represent less than a third of Hába's output as a composer.
Note
Studie vznikla v rámci plnění projektu Center for Research on the Works of Alois Hába: Editing of the Correspondence of Alois Hába in the Czech Museum of Music (GAČR, registrační číslo 408-09-0404).
References
[1] HÁBA, Alois. Harmonické základy čtvrttónové soustavy. Praha: HMUB, 1922.

[2] HÁBA, Alois. Neue Harmonielehre des diatonischen, chromatischen Viertel-, Drittel-, Sechstelund Zwölftel-tonsystems, Leipzig: Kistner & Siegel, 1927

[3] HÁBA, Alois. Nová nauka o harmonii diatonické, chromatické, třetinotónové, šestinotónové a dvanáctinotónové soustavy. Přeložil Eduard Herzog. Jinočany: H&H, 2000.

[4] HERZOG, Eduard. Úplný rejstřík dvanáctitónových všeintervalových řad. In Nové cesty hudby I. Praha – Bratislava: SHV, 1964, s. 109–135.

[5] KAPR, Jan. Konstanty. Praha – Bratislava: Panton, 1967.

[6] PIŇOS, Alois – HERZOG, Eduard – JAN, Jiří. Vyvážené intervalové řady. Nové cesty hudby II. Praha – Bratislava: SHV, 1970, s. 86–182.

[7] PIŇOS, Alois. Tónové skupiny. Praha: Supraphon, 1971.

[8] REITTEREROVÁ, Vlasta – SPURNÝ, Lubomír. Alois Hába. In Komponisten der Gegenwart. Hans Werner Heister – Walter Wolfgang Sparrer (eds.). München: Boorberg, 2009, s. 1–50.

[9] REITTEREROVÁ, Vlasta. Alois Hába – Experimentator oder Eklektiker? In Littera Nigro scripta manet. In honorem Jaromír Černý. Jan Baťa – Jiří K. Kroupa – Lenka Mráčková (eds.). Praha: KLP, 2009, s. 178–206.

[10] REITTEREROVÁ, Vlasta. Hudební umění jako realizovaná pravdivost. Podíl Aloise Háby na stavbě a propagaci čtvrttónového klavíru. Hudební věda, 2008, roč. 45, s. 125–178.

[11] SPURNÝ, Lubomír. Harmonie v nesnázích. Několik poznámek k Hábově Neue Harmonielehre. Hudební věda, 2007, roč. 44, s. 261–288.

[12] SPURNÝ, Lubomír. Heinrich Schenker (1868–1935). Kapitoly z hudební teorie a analýzy. Praha: KLP, 2012.

[13] VYSLOUŽIL, Jiří. Alois Hába. Život a dílo. Praha: Panton, 1974.

[14] VYSLOUŽIL, Jiří. Hába's Idea of Quarter-tone Music. Hudební věda, 1968, roč. 5, s. 466–472.

[15] VYSLOUŽIL, Jiří. Hábova hudba pro čtvrttónový klavír. Opus musicum, 1973, roč. 5, s. 101–107.