Keramika a její dílenská, manufakturní a tovární produkce na Moravě od novověku po počátek 20. století

Od novověku se v odvětví výroby keramiky začaly objevovat nové druhy keramických hmot. Základním druhem keramiky zůstala hrnčina, běžné glazované nádobí. Nově se do Evropy dostal čínský porcelán, jehož napodobování se věnovala řada hrnčířů a alchymistů již od 16. století. Díky tomu vznikla řada nových druhů keramiky, jako např. fajáns či bělnina, a nakonec došlo na počátku 18. století k objevu výroby samého porcelánu. Rozvoj hrnčířského řemesla a snaha získat finanční zdroje vedla v polovině 18. století ke vzniku prvních manufaktur na výrobu keramického zboží. Na konci 18. století začaly v severozápadních Čechách vznikat první porcelánky, zatímco na Moravě se udržovala výroba bělniny. Na počátku 20. století byla hrnčina vyřazena levnějším a odolnějším plechovým nádobím.

Since the post-medieval period, the field of pottery production saw the occurrence of new types of ceramic materials. The basic type of pottery remained earthenware, common glazed ware. A novelty in Europe was porcelain, which has been imitated by many potters and alchemists since the 16th century already. This activity gave rise to many new types of pottery, which are known as faience, whiteware, bone china and fritware and finally, at the beginning of the 18th century, the production of porcelain itself was invented. The development of pottery making and the effort to obtain financial resources led in the mid-18th century to the emergence of the first manufactories for production of ceramic ware. At the end of the 18th century, the first porcelain factories began to emerge in Northwest Bohemia, whereas Moravia continued the production of whiteware. At the beginning of the 20th century, earthenware was superseded by cheaper and more durable tinware.