Tělesné tekutiny a orgány v českých a německých metaforách hněvu

Název: Tělesné tekutiny a orgány v českých a německých metaforách hněvu
Variantní název:
  • Körperflüssigkeiten und Organe in tschechischen und deutschen Metaphern des Zornes
Zdrojový dokument: Linguistica Brunensia. 2009, roč. 57, č. 1-2, s. [129]-142
Rozsah
[129]-142
  • ISSN
    1803-7410 (print)
    2336-4440 (online)
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
Der Hauptgegenstand dieses Artikels ist der Vergleich des tschechischen und deutschen Wortschatzes für einen bestimmten Bedeutungsbereich, und zwar des Wortschatzes, der die Emotionen bezeichnet, konkret die Emotion des Zornes. Da der Wortschatz dieses semantischen Bereiches ziemlich umfangreich ist, wurde das Augenmerk nur auf einen Motivationstyp gerichtet, den man in diesem Wortschatzbereich vorfinden kann. Es handelt sich vor allem um Wörter und Phrasen, bei denen die Motivation durch die körperliche Seite des Menschen offenbar ist. Die Menge des gesammelten Materials beweist, dass die korperliche Seite des Menschen (besonders die physiologischen Reaktionen und Krankheitssymptome) eine wichtige Motivationsquelle darstellt, aus der die Lexeme ausgehen, die die Emotion des Zornes sowohl im Tschechischen, als auch im Deutschen ausdrücken. Bei der Bearbeitung des Materials, das die Emotionen bezeichnet, entsteht manchmal ein Problem mit der Einordnung einiger lexikalischen Einheiten in eine bestimmte Motivationsgruppe. Diese Einordnung kann manchmal subjektiv sein und es kommt also auf das Sprachgefühl dessen an, der das Material bearbeitet. Das nächste Problem besteht auch in der alleinigen Abgrenzung des bestimmten Typs der Emotion, die nicht immer ganz eindeutig sein muss. Deswegen wurden in den Beitrag auch die Lexeme eingeordnet, die dem semantischen Feld des Zornes sehr nahe stehen.
Reference
[1] Agricola, Ch. (1962) Wörter und Wendungen. Wörterbuch zum deutschen Sprachgebrauch. Leipzig: VEB Bibliographisches Institut.

[2] Bartoš, F. (1906) Dialektický slovník moravský. V Praze: nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

[3] Bečka, J. V. (1982) Slovník synonym a frazeologismů. Praha: Novinář.

[4] Bočánková, M. – Kalina, M. (2007) Anglicko-český frazeologický slovník. Praha: Ekopress.

[5] ČSVS 1977, 3 = Haller, J. Český slovník věcný a synonymický 3. Praha: SPN.

[6] Dornseiff, F. (1943) Der deutsche Wortschatz nach Sachgruppen. Berlin: Walter de Gruyter & Co.

[7] Drosdowski, G. (1993–1995) Duden "Das groβe Wörterbuch der deutschen Sprache" in acht Bänden. Mannheim: Dudenverlag.

[8] DUDEN – DU 2003 = Duden Deutsches Universalwörterbuch. Mannheim: Dudenverlag.

[9] ESJS 1989–2006, 1–13 = Etymologický slovník jazyka staroslověnského 1–13. Praha: Academia.

[10] Fritze, M. E. (1986) Synonymwörterbuch. Sinnverwandte Ausdrücke der deutschen Sprache. Leipzig: VEB Bibliographisches Institut.

[11] Gebauer, J. (1970) Slovník staročeský 1–2. Praha: Academia.

[12] Heidermanns, F. (1993) Etymologisches Wörterbuch der germanischen Primäradjektive. Berlin – New York: Walter de Gruyter.

[13] Holub, J. – Kopečný, F. (1952) Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic.

[14] Jungmann, J. (1835–1839) Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna 1–5. W Praze: W knjžecj arcibiskupské knihtiskárně, u Josefy wdowy Fetterlowé, řjzenjm Wáclawa Špinky.

[15] Karlíková, H. (1998) Typy a původ sémantických změn výrazů pro pojmenování citových stavů a jejich projevů ve slovanských jazycích. Slavia, 67, s. 49–56.

[16] Kazmíř, S. (2001) Slovník valašského nářečí. Vsetín: D. Malina.

[17] Kluge, F. (1989) Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. Berlin – New York: Walter de Gruyter.

[18] Köbler, G. (1993) Wörterbuch des althochdeutschen Sprachschatzes. Padeborn – München – Wien – Zürich: Ferdinand Schöningh.

[19] Kořínek, J. M. (1934) K původu slov. gnědъ. Listy filologické, 61, s. 43–54.

[20] Kott, F. Š. (1878) Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický 1. V Praze: tiskem a nákladem knihtiskárny Josefa Koláře.

[21] Kott, F. Š. (1880–1893) Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický 2–7. V Praze: tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka.

[22] Küpper, H. (1987) Wörterbuch der deutschen Umgangssprache. Stuttgart: Ernst Klett Verlag.

[23] Machek, V. (1997) Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Lidové noviny.

[24] ÖW: Österreichisches Wörterbuch [online]. [cit. 2. 6. 2008]. Dostupné z http://www.ostarrichi.org.

[25] Pfeifer, W. (2005) Etymologisches Wörterbuch des Deutschen. München: Deutscher Taschenbuch Verlag.

[26] Pokorny, J. (1959–1969) Indogermanisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Bern: Francke Verlag.

[27] PSNČ 1938–1948, 1–4 = Příruční slovník německo-český 1–4. V Praze: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu v Praze.

[28] Rejzek, J. (2001) Český etymologický slovník. Voznice: Leda, spol. s r.o.

[29] SČFI 1994, 3/4 = Čermák, F. – Hronek, J. – Machač, J. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné A–P/ R–Ž. Praha: Academia.

[30] Schemann, H. (1991) Synonymwörterbuch der deutschen Redensarten. Stuttgart: Ernst Klett Verlag für Wissen und Bildung.

[31] Schmeller, J. A. (1996) Bayerisches Wörterbuch. München: R. Oldenbourg Verlag.

[32] Siebenschein, H. (1983–1986) Česko-německý slovník 1–2. Praha: SPN.

[33] Skorupka, S. (1968) Słownik frazeologiczny języka polskiego 2. Warszawa: Wiedza Powszechna.

[34] SSČ 2006 = Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia.

[35] SSJČ 1960–1971, 1–4 = Slovník spisovného jazyka českého 1–4. Praha: Nakladatelství ČSAV/Academia.

[36] Sterzinger, J. (1916–1935) Encyklopedický německo-český slovník 1–4. Praha: J. Otto.

[37] Wahrig, G. (1980–1984) Brockhaus – Wahrig: deutsches Wörterbuch in sechs Bänden 1–6. Wiesbaden: F. A. Brockhaus.

[38] WDG 1974 = Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache 4. Berlin: Akademie-Verlag.

[39] Wermke, M. (2001) Duden 7 – Herkunftswörterbuch: Etymologie der deutschen Sprache. Mannheim: Dudenverlag.

[40] Willmanns, W. (1922) Deutsche Grammatik. Gotisch, Alt-, Mittel- und Neuhochdeutsch. Berlin – Leipzig: Walter de Gruyter & Co.

[41] Zaorálek, J. (1963) Lidová rčení. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.