De Prague à la Lombardie : reliques et culte des saints durant la deuxième moitié du XIVe siècle

This paper discusses the cult of relics and saints in Lombardy under Visconti rule during the second half of the fourteenth century through the study of the influence of the artistic patronage of Emperor Charles IV and his devotion to the relics under the patronage of the Visconti and in their entourage. It highlights similarities in the politico-religious use of relics and in the veneration of saints by the Bohemian lord and the lords of Milan to legitimize their respective dynasties. Similarly, the Visconti, through the cult of St. John the Baptist in Monza and their interest in Theodolinda's treasure, consolidated their dynasty, linking its legitimacy with the Lombard reign approved by St. John the Baptist – reflecting the motives underlying the devotion to Saint Wenceslas and the importance given to relics by Charles IV. The concept of beata stirps intrinsic in the promotion of Charles IV's cult of St. Wenceslas was absent, however, from the Visconti cult of saints. During the second half of the fourteenth century, the cult of relics practiced by Charles IV seems not to have affected the Visconti, though clearer evidence of the cult of relics seems to have been present among the Visconti entourage, as demonstrated by the fresco cycles of the S. Stefano oratory at Lentate and at Albizzate: in both, many scenes depict the invention and translations of saints' bodies. In Santo Stefano, commissioned by Stefano Porro, Galeazzo II Visconti's secretary in charge of diplomatic missions to Charles IV in Prague, the cycle depicts the fictional translation of the body of St. Stephen in the oratory, which thus became its new burial ground. This example shows how the imperial devotion of Charles IV was spread in Lombardy through diplomatic exchanges, and the importance of possessing and visualizing relics.

Článek pojednává o kultu světců a relikvií v Lombardii pod vládou Viscontiů v průběhu 2. poloviny 14. století. Zaměřuje se na dopad, který mohla mít umělecká patronace a úcta k relikviím Karla IV. na patronaci Viscontiů samotných a jejich okruhu. Na základě existujících studiích článek vyzdvihuje paralely mezi panovníky českých zemí a milánskými pány v politicko-náboženském využití relikvií a v úctě ke světcům pro účely dynastické legitimity. Pozornost, kterou rod Viscontiů věnoval kultu sv. Jana Křtitele a Theodolindině pokladu v Monze, svědčí o podobných motivacích. Viscontiové chtěli legitimizovat svou vládu tím, že ji začlěňovali do tradice langobardského království, které bylo potvrzené sv. Janem Křtitelem, podobně, jako to dělal Karel IV. se svojí úctou ke sv. Václavovi. Nicméně koncept Beata stirps, který je přítomen v kultu sv. Václava propagovaném Karlem IV., chybí v kultu svatých u Viscontiů. Zdá se, že v průběhu 2. poloviny 14. století nemůžeme u Viscontiů sledovat přímý účinek kultu relikvií tak, jak byl praktikován Karlem IV. Naopak je to v prostředí významných milánských rodin z okruhu viscontiovského dvora, kde zájem Karla IV. o ostatky zanechal jasnější stopy. Svědčí o tom ikonografie cyklu fresek oratoří S. Stefano v Lentate a v Albizzate, resp. legenda popisující život sv. Štěpána, a legendy sv. Ludvíka z Toulouse a sv. Jana Křtitele. V obou případech se mnoho scén věnuje ilustraci nalezení a translaci ostatků světců. V případě S. Stefano v Lentate, stavěné od roku 1369 a sponzorované Stefanem Porrem, tajemníkem diplomatických misí Galeazza II. Visconti přítomného na dvoře Karla IV. v Praze, cyklus líčí smyšlenou translaci těla svatého Štěpána do této oratoře. Ta se stává jeho novým pohřebištěm, kolem kterého je zobrazen Stefano Porro, obklopený celou svou rodinou. Uvedený příklad ukazuje, jak se tento typ císařské úcty Karla IV. mohl rozšířit v Lombardii prostřednictvím diplomacie a prostřednictvím významu vlastnictví a vizualizace relikvií.