De la côte est de l'Adriatique à Rome ou quand l'image accompagne la relique

This article examines the apsidal mosaics of the San Venanzio Chapel (640–49) in the Baptistery S. Giovanni in Laterano to investigate the transfer of relics from the Adriatic coast to Rome as a specific example of the circulation of objects and ideas in the early Middle Ages. Starting with a close reading of the translation of the bodies of saints described in the Liber Pontificalis and combining it with analysis of the political relationships and interests of the papacy and the Byzantine Empire in the Adriatic region in the early-seventh century, the study attempts to establish a context that illuminates the iconographic choices made by both Pope John IV and Pope Theodore I. These pictorial programs must as well be seen as part of the Roman cult of relics in the way they contribute to the circulation and creation of visual dialogue among the great Roman archetypes specific to the Lateran.

Tento článek se zabývá mozaikovou dekorací, vytvořenou mezi lety 640 a 649 na popud "východních" papežů Jana IV. a Teodora I., která zdobí apsidu kaple San Venanzio v Lateránském baptisteriu. Kaple byla upravena k uchování početných relikvií světců pocházejících z Istrie a Dalmácie. Mnozí badatelé se již tímto dílem zabývali, tento článek však mozaiku podrobuje rozboru, jež bere v potaz především přemístění relikvií, jdoucí ruku v ruce s transferem obrazů a idejí, abychom ji mohli pochopit v jejím co nejdynamičtějším rázu. Tuto mozaiku je možné chápat jako výsledek přesunu svatých relikvií, bereme-li v úvahu translaci svatých ostatků z pobřeží Jaderského moře do Říma na příkaz papeže Jana IV. – tak jak je popsána v Liber Pontificalis – a politický a náboženský kontext této oblasti v 1. polovině 7. století. Analýza historického kontextu města Salone, místa umučení světců a sídla arcibiskupství tohoto přímořského kraje, a analýza historického kontextu Říma, který přijímá ostatky těchto neřímských světců, vytváří rámec umožňující vysvětlit ikonografii mozaik, koncipovanou pro lateránské oratorium samotnými papeži. Tato dvě místa, každá se svou uměleckou a ikonografickou kulturou, jsou zásadní pro pochopení některých zvláštních prvků kompozice: například Pannu jako orantku v centru, sled strnulých postav světců, individualizaci každého neřímského světce nebo bystu Krista dominující vrchní části apsidy. Interpretace mozaiky v San Venanzio bere tedy velmi silně v úvahu výchozí bod a cíl translace relikvií a navrhuje, aby tato mozaika byla chápána v rámci římské recepce těchto relikvií a v rámci vytvoření vizuálního dialogu mezi "dalmatskou" ikonografií a římským archetypem, který je Lateránu vlastní.