Circulation in Venetian Medieval goldsmiths' art: three case studies between Venice and the Adriatic

This paper presents three case studies related to the circulation of thirteenth- to fifteenth-century reliquaries. The objects discussed all have ties to Venice, but for different reasons and through different circumstances; as such, the paper addresses the matter of circulation from several viewpoints. The first two parts highlight the importance of the Venetian goldsmiths' production as it was both in fact and in the eyes of contemporaries. The first case underlines analogies between late-fourteenth- and fifteenth-century artifacts in Giovinazzo (Bari), Venice, and Padua. The second calls into question a reliquary cross in Offida, which is generally attributed to Venetian goldsmiths. While not denying its supposed origin, a new point of comparison with a Tuscan object is offered here. The third part aims to shed new light on the still little-known thirteenth-century staurotheke preserved in the church of San Cassiano in Venice; this object testifies to the highly significant role of relics' and reliquaries' circulation in medieval and early-modern culture. This analysis entails an indepth look at that phenomenon as it relates to the circulation of similar French and Mosan artifacts, and considers a hypothesis of an Eastern provenance.

Tento příspěvek je věnován některým relikviářům pravděpodobné benátské výroby, které se dochovaly v samotných Benátkách a v jiných lokalitách západního jaderského pobřeží. Analýzou těchto děl se můžeme dotknout některých témat týkajících se cirkulace benátského zlatnictví a důležité role, kterou toto město na laguně mělo ve zlatnické produkci ve 14. a 15. století. Prvním příkladem je relikviář, který se dochoval v katedrále v Giovinazzu (Bari). Jedná se o materiální důkaz spojení mezi Benátkami a Apulií a podtrhuje vztahy s jinými předměty, které se dochovaly v Markově městě a v Padově, a které jsou charakteristické pro jeden z momentů benátské zlatnické produkce v pozdně gotickém období. Druhý příklad se týká relikviáře sv. Augustina v Offidě (Ascoli Piceno), díla, které nehledě na velkou úctu, které se těší, je z uměleckohistorického pohledu velmi málo studované. Obecně se soudí, že relikviář byl vytvořen v Bentákách na konci 13. století. Díky srovnání s procesním křížem, který se nachází ve Fosciandoře (Lucca) a vztahující se k sochařskému dílu Nicola Pisana, byl jeho benátský původ zpochybněn. Posledním příkladem je kříž (stauroteca) z kostela v San Cassianu v Benátkách. Představuje několik zřejmých podobností s francouzskou a mosanskou produkcí, která je v tomto článku detailně studována, zároveň však vyniká i jistou nedůsledností. Na základě několika důkazů je navržena hypotéza, že tato stauroteca byla přivezena do Benátek na konci 15. nebo na počátku 16. století. Její provenience by mohla být spojena s místem, kde v polovině 13. století, tj. v době, kdy byla stauroteca vyrobena, byla francouzská přítomnost natolik silná, aby ospravedlnila buď importaci, nebo realizaci tohoto kříže.