On mastodons, Faust and tight hugs : Jan Patočka on literature

Although Patočka did not develop a systematic theory of aesthetics, he wrote numerous texts that together make up for his "philosophy of literature" as he himself called it. He creates a highly personal corpus of writers, a corpus that reflects his own philosophical positions. He dedicates a highly committed, indeed political interpretation to the works of Ivan Vyskočil, where he focuses on the description of mechanisms of power and its abuse. The political, civic dimension of Patočka's literary criticism, where he does not shy away from contemporary polemics, contradicts the largely shared idea of Patočka's late commitment to political debate. The persistent presence of the figure of Socrates in his texts, as a symbol of the philosopher's role in society, further refutes the notion of an apolitical nature of Patočka's work prior to Charter 77. The topic of "selling one's soul" that Patočka explores in his texts on Faust could be seen as the reverse side of caring for one's soul and a complement to his philosophical texts on the soul by Plato dating from the same period. Patočka's texts on literature and art, where we can see Patočka's philosophical concepts in action, coming alive in concrete literary interpretations, might be a refreshing, alternative port of entry into the complex but coherent and extremely rich Patočka's intellectual universe that still maintains its surprises and topical appeal today.

Přestože Patočka nevyvinul systematickou teorii estetiky, napsal četné texty, které společně tvoří jeho "filozofii literatury". Vytváří vysoce osobní korpus spisovatelů, který odráží jeho vlastní filozofické pozice. Bytostně osobní a politicky angažovanou interpretaci věnuje dílům Ivana Vyskočila, kde se zaměřuje na popis mechanismů moci a jejího potencionálního zneužití. Politická a občanská dimenze Patočkovy literární kritiky, ve které se nevyhýbá dobovým polemikám, vyvrací obecně sdílené tvrzení, podle kterého Patočka vstupuje do politické debaty až v pozdějším věku. Konsistentní přítomnost figury Sokrata jako symbolu role filozofa ve společnosti v Patočkových textech dále popírá ideu apolitičnosti Patočkovy tvorby, která předcházela jeho zapojení do aktivit související s Chartou 77. Motiv "prodeje duše", který Patočka reflektuje ve svých studiích ze sedmdesátých let věnovaných Faustovskému tématu, můžeme chápat jako odvrácenou stranu důležitého Patočkovského motivu "péče o duši". Meditace na faustovské téma zajímavě doplňuje Patočkovy soudobé filozofické texty věnované z velké části tématice duše u Platóna. Studie o literatuře a umění, ve kterých můžeme sledovat Patočkovy filozofické koncepty v akci, kde ožívají v konkrétních literárních interpretacích, mohou být osvěžující vstupní branou do komplexního, nicméně koherentního a velice bohatého Patočkova intelektuálního světa, který stále nabízí mnohá tajemství a zachovává si svou aktuálnost i v dnešním kontextu.