Název: Od sociálně-demokratické spirituality k socialistickému realismu : koncept lidovosti v myšlení Jindřicha Honzla o divadle
Variantní název:
- From social democratic spirituality to socialist realism : the concept of the popular in Jindřich Honzl's thinking about theatre
Zdrojový dokument: Theatralia. 2021, roč. 24, č. 1, s. 188-215
Rozsah
188-215
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/TY2021-1-12
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/143821
Type: Článek
Jazyk
Licence: CC BY-NC-ND 4.0 International
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Studie zkoumá koncept lidovosti v myšlení divadelního režiséra a teoretika Jindřicha Honzla (1894–1953). Prostřednictvím analýzy jeho studií a článků autorka pojmenovává proměny pojetí lidovosti v Honzlově uvažování během jeho divadelní kariéry a zasazuje je do divadelně-historického a politického kontextu. Na základě diskuse s dosavadní českou divadelně-historiografickou literaturou o Honzlovi, jejíž většina byla publikována před rokem 1989, přináší studie poznatky a souvislosti, které byly dosud – nezřídka z ideologických důvodů – opomíjeny. Autorka se podrobně zabývá Honzlovými inspiračními zdroji na počátku jeho divadelní činnosti v období tzv. proletářského divadla, zejména ukotvením Honzlova myšlení v sociálně-demokratické ideologii a jeho obeznámeností s porevolučním sovětským divadlem do roku 1925. Následně charakterizuje proměny Honzlova chápání lidovosti divadla v průběhu jeho poetistického a surrealistického období a po konci druhé světové války, kdy se přiklonil k socialistickému realismu.
The study examines the concept of "the popular" in the thinking of theatre director and theorist Jindřich Honzl (1894–1953). By analyzing his essays and articles, the essay describes the changes in Honzl's approach to the popular as reflected in his critical writing during his theatre career and as placed within the context of politics and theatre history. Based on the discussion of existing Czech theatre historiographic literature about Honzl (the majority of which was published before 1989), the study offers novel findings and connections, many of which have been ignored, often for ideological reasons. The essay brings a close study of Honzl's sources of inspiration, from the beginnings of his work in the era of the so-called proletarian theatre, especially by embedding Honzl's thinking in the social democratic ideology and his knowledge of post-revolutionary Soviet theatre until 1925. The essay subsequently offers a characterization of the changes in Honzl's understanding of "the popular" during his Poetism and Surrealist phases, as well as after the Second World War, when he converted to Socialist Realism.
cze
eng
Reference
[1] BARANOVÁ, Beáta. 2014. Estetická teorie Lunačarského a sonda do její recepce. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie.
[2] BĚLÍČEK Pavel. 2005. Dějiny marxistické estetiky: historický vývoj marxistického estetického myšlení. Praha: Urania, 2005.
[3] BUDAŘOVÁ, Jana. 2007. Projevy surrealismu v českém divadle 20. a 30. let XX. století. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra divadelní vědy.
[4] ČERNÝ, Jindřich. 2007. Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnosti 1945–1955. Praha: Academia, 2007.
[5] DEJDAR, Břetislav. 1949. Proti kosmopolitismu v sovětském umění: soubor statí a článků ze sovětského tisku. Praha: Svět sovětů, 1949. Citován in HONZL, Jindřich. 1956g [1950]. Za mír, za vlast, za socialismus. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 406.
[6] DĚDIC, Karel. 1897. Třídní boj: sociální úvahy Karla Dědice. V Praze: Nákladem časopisu Sociální demokrat, 1897.
[7] DVOŘÁK, Antonín. 1961. Trojice nejodvážnějších: Jindřich Honzl – Emil František Burian – Jiří Frejka. Praha: Orbis, 1961.
[8] EFFENBERGER, Vratislav. 1999. Scénická poezie J. H. Divadelní revue 10 (1999): 3: 17–34.
[9] FIDELIUS, Petr. 1998. Řeč komunistické moci. Praha: Triáda, 1998.
[10] FIDELIUS, Petr. 2000. Kritické eseje. Praha: Torst, 2000.
[11] HONZL, Jindřich. Theater und Proletariat im Tschechoslovakei. Strojopis přednášky je uložen v pozůstalosti J. H., složka 010: Zájezd do Ruska, evidenční č. 010h, 7s.
[12] HONZL, Jindřich. 1922. O proletářském divadle. In Revoluční sborník Devětsil. Praha: Nakladatelství Večernice V. Vortel, 1922: 87–98.
[13] HONZL, Jindřich. 1935. Sovětské divadlo. Praha: J. Prokopová, 1935.
[14] HONZL, Jindřich. 1937 [1934]. Sláva a bída divadel. In Jindřich Honzl. Sláva a bída divadel: režisérův zápisník. Praha: Družstevní práce, 1937, s. 111–120.
[15] HONZL, Jindřich. 1956. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Jaroslav Pokorný (ed.). Praha: Orbis, 1956.
[16] HONZL, Jindřich. 1956a [1920]. Cesty a směrnice socialismu v umění. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 41–44.
[17] HONZL, Jindřich. 1956b [1921]. Dělnická láska k divadlu. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 90–91.
[18] HONZL, Jindřich. 1956c [1922]. O Dědrasboru. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 121–123.
[19] HONZL, Jindřich. 1956d [1920]. Divadlo jako výraz našeho přesvědčení. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 51–56.
[20] HONZL, Jindřich. 1956e [1920]. K novému významu umění. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 35–39.
[21] HONZL, Jindřich. 1956f [1948]. O československé národní divadlo. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 363–368.
[22] HONZL, Jindřich. 1956g [1950]. Za mír, za vlast, za socialismus. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 398–412.
[23] HONZL, Jindřich. 1963. Základy a praxe moderního divadla. Praha: Orbis, 1963.
[24] HONZL, Jindřich. 1973 [1925]. Divadlo a proletariát v Československu. [In Milan Obst. Honzlova moskevská přednáška o českém divadle z roku 1925.] In Jaroslav Burian (ed.). Na křižovatce umění: sborník k poctě šedesátin prof. dr. Artura Závodského, DrSc. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1973: 254–258.
[25] HYVNAR, Jan. 2008. O českém dramatickém herectví 20. století. Praha: KANT, 2008. (jt). [TÁBORSKÁ, Jiřina]. 1993. Jindřich Honzl. In Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce 2, H-L. Praha: Academia, 1993: 254.
[26] JUST, Vladimír a František KNOPP. 2010. Divadlo v totalitním systému: příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech. Praha: Academia, 2010.
[27] KAPLAN, Karel. 2011. Sociální demokracie po únoru 1948. Brno: Doplněk, 2011.
[28] KÁRNÍK, Zdeněk. 2019. Na úsvitu dějin české sociální demokracie: od prvopočátků hnutí k základům moderní politické strany (1844–1893). Praha: Zdeněk Kárník ml., 2019.
[29] KOPECKÝ, Jan. 1961. Oponentský posudek kandidátské disertační práce dr. Milana Obsta Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých. Datován 16. 3. 1961, strojopis, 5 s, nepaginováno. Uložen v oddělení Dokumentace Institutu umění – Divadelního ústavu v Praze, složka "Jindřich Honzl".
[30] KUNDEROVÁ, Radka. 2007. Divadelní kritika v časopise Divadlo v roce 1953. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra divadelní vědy, 2007.
[31] KUNDEROVÁ, Radka. 2019. Honzl, Jindřich. Česká divadelní encyklopedie, Institut umění – Divadelní ústav, 2019 [online; cit. 20. 3. 2019]. Dostupné online na: http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Honzl,_Jindřich.
[32] LEHÁR, Jan et al. 1992. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 1998.
[33] MACURA, Vladimír. 1992. Šťastný věk: symboly, emblémy a mýty 1948–1989. Praha: Pražská imaginace, 1992.
[34] MORÁVKOVÁ, Alena. 2002. Ke vztahu české a ruské divadelní avantgardy. In Avantgarda: vztah české a ruské avantgardy: k 80. narozeninám Jiřího Fraňka. Praha: Národní knihovna ČR, 2002: 78–84.
[35] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 1936. Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. Praha: Fr. Borový, 1936.
[36] MUSILOVÁ, Martina. 2015. Avantgardní sňatek umění a politiky: vliv ideologie na teoretické texty Jindřicha Honzla. Divadelní revue 26 (2015): 3: 27–49.
[37] NEJEDLÝ, Zdeněk. 2001 [1945]. Za lidovou a národní kulturu. In Michal Přibáň. Z dějin českého myšlení o literatuře 1945–1948: Antologie k Dějinám české literatury 1945–1990: I, 1945–1948. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2001: 33–48.
[38] OBST, Milan. 1962. Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých. In Milan Obst a Adolf Scherl. K dějinám české divadelní avantgardy: Jindřich Honzl, E. F. Burian. Praha: ČSAV, 1962: 7–146.
[39] OBST, Milan. 1983. Činoherní divadlo od vzniku Československa do počátku hospodářské krize (1918–1929). In Jan Mukařovský, František Černý a Jaroslav Bartoš. Dějiny českého divadla IV. Praha: Academia, 1983: 13–206.
[40] OBST, Milan. Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých (Teze kandidátské disertace). Strojopis, 2 s. Uložen v oddělení Dokumentace Institutu umění - Divadelního ústavu v Praze, složka "Jindřich Honzl".
[41] POKORNÝ, Jaroslav. 1956. Úvod. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 5–32. Pozůstalost Jindřicha Honzla. Legitimace do kursu Dramatický sbor. Kartička obsahuje jméno Marie Dědicové, název "Dělnická akademie" a podpis J. Zory, není datována. Je uložena v pozůstalosti J. H.
[42] RAUCHOVÁ, Jitka. 2011. Spoutané divadlo: Jindřich Honzl, Jiří Frejka a Emil František Burian v systému kulturní politiky (1945–1959). České Budějovice: Společnost pro kulturní dějiny, 2011.
[43] RUDNITSKY, Konstantin. 2000. Russian Theatre and Soviet Theatre: Tradition and the Avant-Garde. London: Thames & Hudson, 2000.
[44] SCHERL, Adolf. 1983. Činoherní divadlo v letech zápasů proti fašismu (1929–1939). In Jan Mukařovský, František Černý a Jaroslav Bartoš. Dějiny českého divadla IV. Praha: Academia, 1983: 206–439.
[45] SCHERL, Adolf. 1994. Julietta B. Martinů v Národním divadle 1938. Divadelní revue 5 (1994): 3: 44–52.
[46] SLÁDEK, Ondřej. 2015. Jan Mukařovský: život a dílo. Brno: Host, 2015.
[47] ŠIMOVÁ, Kateřina. 2017. Cesty československých intelektuálů do sovětského Ruska. In Kateřina
[48] Šimová, Daniela Kolenovská a Milan Drápala. Cesty do utopie: sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017: 51–81.
[49] VLAŠÍN, Štěpán (ed). 1984. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984.
[50] WORALL, Nick. 2009. Modernism to Realism on the Soviet Stage: Tairov – Vakhtangov – Okhlopkov. Cambridge University Press, 2009.
[51] ŽDANOV, Andrej Alexandrovič. 1950. O nejpokrokovější literatuře světa. In Andrej Alexandrovič Ždanov. O umění. Praha: Orbis, 1950: 11–22.
[2] BĚLÍČEK Pavel. 2005. Dějiny marxistické estetiky: historický vývoj marxistického estetického myšlení. Praha: Urania, 2005.
[3] BUDAŘOVÁ, Jana. 2007. Projevy surrealismu v českém divadle 20. a 30. let XX. století. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra divadelní vědy.
[4] ČERNÝ, Jindřich. 2007. Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnosti 1945–1955. Praha: Academia, 2007.
[5] DEJDAR, Břetislav. 1949. Proti kosmopolitismu v sovětském umění: soubor statí a článků ze sovětského tisku. Praha: Svět sovětů, 1949. Citován in HONZL, Jindřich. 1956g [1950]. Za mír, za vlast, za socialismus. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 406.
[6] DĚDIC, Karel. 1897. Třídní boj: sociální úvahy Karla Dědice. V Praze: Nákladem časopisu Sociální demokrat, 1897.
[7] DVOŘÁK, Antonín. 1961. Trojice nejodvážnějších: Jindřich Honzl – Emil František Burian – Jiří Frejka. Praha: Orbis, 1961.
[8] EFFENBERGER, Vratislav. 1999. Scénická poezie J. H. Divadelní revue 10 (1999): 3: 17–34.
[9] FIDELIUS, Petr. 1998. Řeč komunistické moci. Praha: Triáda, 1998.
[10] FIDELIUS, Petr. 2000. Kritické eseje. Praha: Torst, 2000.
[11] HONZL, Jindřich. Theater und Proletariat im Tschechoslovakei. Strojopis přednášky je uložen v pozůstalosti J. H., složka 010: Zájezd do Ruska, evidenční č. 010h, 7s.
[12] HONZL, Jindřich. 1922. O proletářském divadle. In Revoluční sborník Devětsil. Praha: Nakladatelství Večernice V. Vortel, 1922: 87–98.
[13] HONZL, Jindřich. 1935. Sovětské divadlo. Praha: J. Prokopová, 1935.
[14] HONZL, Jindřich. 1937 [1934]. Sláva a bída divadel. In Jindřich Honzl. Sláva a bída divadel: režisérův zápisník. Praha: Družstevní práce, 1937, s. 111–120.
[15] HONZL, Jindřich. 1956. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Jaroslav Pokorný (ed.). Praha: Orbis, 1956.
[16] HONZL, Jindřich. 1956a [1920]. Cesty a směrnice socialismu v umění. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 41–44.
[17] HONZL, Jindřich. 1956b [1921]. Dělnická láska k divadlu. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 90–91.
[18] HONZL, Jindřich. 1956c [1922]. O Dědrasboru. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 121–123.
[19] HONZL, Jindřich. 1956d [1920]. Divadlo jako výraz našeho přesvědčení. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 51–56.
[20] HONZL, Jindřich. 1956e [1920]. K novému významu umění. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 35–39.
[21] HONZL, Jindřich. 1956f [1948]. O československé národní divadlo. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 363–368.
[22] HONZL, Jindřich. 1956g [1950]. Za mír, za vlast, za socialismus. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 398–412.
[23] HONZL, Jindřich. 1963. Základy a praxe moderního divadla. Praha: Orbis, 1963.
[24] HONZL, Jindřich. 1973 [1925]. Divadlo a proletariát v Československu. [In Milan Obst. Honzlova moskevská přednáška o českém divadle z roku 1925.] In Jaroslav Burian (ed.). Na křižovatce umění: sborník k poctě šedesátin prof. dr. Artura Závodského, DrSc. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1973: 254–258.
[25] HYVNAR, Jan. 2008. O českém dramatickém herectví 20. století. Praha: KANT, 2008. (jt). [TÁBORSKÁ, Jiřina]. 1993. Jindřich Honzl. In Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce 2, H-L. Praha: Academia, 1993: 254.
[26] JUST, Vladimír a František KNOPP. 2010. Divadlo v totalitním systému: příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech. Praha: Academia, 2010.
[27] KAPLAN, Karel. 2011. Sociální demokracie po únoru 1948. Brno: Doplněk, 2011.
[28] KÁRNÍK, Zdeněk. 2019. Na úsvitu dějin české sociální demokracie: od prvopočátků hnutí k základům moderní politické strany (1844–1893). Praha: Zdeněk Kárník ml., 2019.
[29] KOPECKÝ, Jan. 1961. Oponentský posudek kandidátské disertační práce dr. Milana Obsta Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých. Datován 16. 3. 1961, strojopis, 5 s, nepaginováno. Uložen v oddělení Dokumentace Institutu umění – Divadelního ústavu v Praze, složka "Jindřich Honzl".
[30] KUNDEROVÁ, Radka. 2007. Divadelní kritika v časopise Divadlo v roce 1953. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra divadelní vědy, 2007.
[31] KUNDEROVÁ, Radka. 2019. Honzl, Jindřich. Česká divadelní encyklopedie, Institut umění – Divadelní ústav, 2019 [online; cit. 20. 3. 2019]. Dostupné online na: http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Honzl,_Jindřich.
[32] LEHÁR, Jan et al. 1992. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 1998.
[33] MACURA, Vladimír. 1992. Šťastný věk: symboly, emblémy a mýty 1948–1989. Praha: Pražská imaginace, 1992.
[34] MORÁVKOVÁ, Alena. 2002. Ke vztahu české a ruské divadelní avantgardy. In Avantgarda: vztah české a ruské avantgardy: k 80. narozeninám Jiřího Fraňka. Praha: Národní knihovna ČR, 2002: 78–84.
[35] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 1936. Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. Praha: Fr. Borový, 1936.
[36] MUSILOVÁ, Martina. 2015. Avantgardní sňatek umění a politiky: vliv ideologie na teoretické texty Jindřicha Honzla. Divadelní revue 26 (2015): 3: 27–49.
[37] NEJEDLÝ, Zdeněk. 2001 [1945]. Za lidovou a národní kulturu. In Michal Přibáň. Z dějin českého myšlení o literatuře 1945–1948: Antologie k Dějinám české literatury 1945–1990: I, 1945–1948. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2001: 33–48.
[38] OBST, Milan. 1962. Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých. In Milan Obst a Adolf Scherl. K dějinám české divadelní avantgardy: Jindřich Honzl, E. F. Burian. Praha: ČSAV, 1962: 7–146.
[39] OBST, Milan. 1983. Činoherní divadlo od vzniku Československa do počátku hospodářské krize (1918–1929). In Jan Mukařovský, František Černý a Jaroslav Bartoš. Dějiny českého divadla IV. Praha: Academia, 1983: 13–206.
[40] OBST, Milan. Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých (Teze kandidátské disertace). Strojopis, 2 s. Uložen v oddělení Dokumentace Institutu umění - Divadelního ústavu v Praze, složka "Jindřich Honzl".
[41] POKORNÝ, Jaroslav. 1956. Úvod. In Jindřich Honzl. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920–1952. Praha: Orbis, 1956: 5–32. Pozůstalost Jindřicha Honzla. Legitimace do kursu Dramatický sbor. Kartička obsahuje jméno Marie Dědicové, název "Dělnická akademie" a podpis J. Zory, není datována. Je uložena v pozůstalosti J. H.
[42] RAUCHOVÁ, Jitka. 2011. Spoutané divadlo: Jindřich Honzl, Jiří Frejka a Emil František Burian v systému kulturní politiky (1945–1959). České Budějovice: Společnost pro kulturní dějiny, 2011.
[43] RUDNITSKY, Konstantin. 2000. Russian Theatre and Soviet Theatre: Tradition and the Avant-Garde. London: Thames & Hudson, 2000.
[44] SCHERL, Adolf. 1983. Činoherní divadlo v letech zápasů proti fašismu (1929–1939). In Jan Mukařovský, František Černý a Jaroslav Bartoš. Dějiny českého divadla IV. Praha: Academia, 1983: 206–439.
[45] SCHERL, Adolf. 1994. Julietta B. Martinů v Národním divadle 1938. Divadelní revue 5 (1994): 3: 44–52.
[46] SLÁDEK, Ondřej. 2015. Jan Mukařovský: život a dílo. Brno: Host, 2015.
[47] ŠIMOVÁ, Kateřina. 2017. Cesty československých intelektuálů do sovětského Ruska. In Kateřina
[48] Šimová, Daniela Kolenovská a Milan Drápala. Cesty do utopie: sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017: 51–81.
[49] VLAŠÍN, Štěpán (ed). 1984. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984.
[50] WORALL, Nick. 2009. Modernism to Realism on the Soviet Stage: Tairov – Vakhtangov – Okhlopkov. Cambridge University Press, 2009.
[51] ŽDANOV, Andrej Alexandrovič. 1950. O nejpokrokovější literatuře světa. In Andrej Alexandrovič Ždanov. O umění. Praha: Orbis, 1950: 11–22.