Název: Proměna funkce posla v dramatu
Zdrojový dokument: Theatralia. 2014, roč. 17, č. 1, s. 286-300
Rozsah
286-300
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/129855
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
The present paper deals with the messenger character from the perspective of transformation of its function in drama regarding its presence and use in the history of drama where it focuses on messenger figures in Sophocles' Oedipus King and Shakespeare's Antony and Cleopatra, and in the context of contemporary mainstream British drama in the plays Arcadia by Tom Stoppard and Copenhagen by Mychael Frayn. Based on the contrasts between examples from classical and contemporary plays, the study shows that Messenger disappears as an independent character while its functions within dramatic narrative strategies remain preserved as other main dramatic characters take on this function, which had belonged to nameless Messenger figures. It also focuses on formal aspects of messengers' narratives, the 'reportage', and it shows the ways these narratives are incorporated into the drama as a whole.
Reference
[1] ARISTOTELES. 2008. Poetika. Přel. Milan Mráz. Praha: OIKOYMENH, 2008.
[2] BARRETT, James. 2002. Staged Narrative. Poetics and the Messenger in Greek Tragedy. Berkeley, CA: University of California Press, 2002.
[3] BLOOM, Harold. 2007. Introduction. In Harold Bloom (ed.). Sophocles' Oedipus Rex. New York: Infobase Publishing, 2007: 1–28.
[4] DOLEŽEL, Lubomír. 2003 [1998]. Heterocosmica: fikce a možné světy. Praha: Karolinum, 2003 [1998].
[5] FRAYN, Michael. 2000 [1998]. Copenhagen. New York: Anchor Books, 2000 [1998].
[6] GREIMAS, Algirdas Julien. 1966. Sémantique structurale. Recherche de méthode. Paris: Larousse, 1966.
[7] HODGON, Barbara. 2002. Antony and Cleopatra in the Theatre. In Claire McEachern (ed.). Cambridge Companion to Shakespearean Tragedy. Cambridge, UK: Cambridge Universtity Press, 2002: 241–263.
[8] HONZL, Jindřich. 1943. Hierarchie divadelních prostředků. Slovo a slovesnost IX (1943): 4: 187–193.
[9] HONZL, Jindřich. 1939. Herecká postava. Slovo a slovesnost V (1939): 3: 145–150.
[10] KAČER, Tomáš. 2012. New Messengers: Reportage in Late Twentieth Century British and American Mainstream Drama. Disertační práce, Filozofická fakulta MU. Brno: Masarykova univerzita, 2012 (nepubl.).
[11] MERENUS, Aleš. 2012. Nárys teorie dramatizací literárních děl. Disertační práce, Filozofická fakulta MUNI. Brno: Masarykova univerzita, 2012 (nepubl.).
[12] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 2001. Dialog a monolog [1940]. In id. Studie II. Brno: Host, 2001: 89–115.
[13] PFISTER, Mansfred. 1991. The Theory and Analysis of Drama. Přel. John Halliday. New York: Cambridge University Press, 1991.
[14] SHAKESPEARE, William. 2013. Antonius a Kleopatra [online]. Přel. E. A. Saudek. Projekt Kapradí [citováno dne 31. 10.2013]. Dostupné online na http://corpora.fi.muni.cz/kapradi.
[15] SOFOKLES. 1920. Král Oidipus. Slídiči. Přel. František Stiebitz. Praha: Fr. Borový, 1920.
[16] STEHLÍKOVÁ, Eva. 2012. Co je nám po Hekubě. Praha: Brkola, 2012.
[17] STOPPARD, Tom. 2004. Arkádie [program představení s kompletním textem hry]. Přel. Jaroslav Kořán. Brno: Městské divadlo Brno, 2004.
[2] BARRETT, James. 2002. Staged Narrative. Poetics and the Messenger in Greek Tragedy. Berkeley, CA: University of California Press, 2002.
[3] BLOOM, Harold. 2007. Introduction. In Harold Bloom (ed.). Sophocles' Oedipus Rex. New York: Infobase Publishing, 2007: 1–28.
[4] DOLEŽEL, Lubomír. 2003 [1998]. Heterocosmica: fikce a možné světy. Praha: Karolinum, 2003 [1998].
[5] FRAYN, Michael. 2000 [1998]. Copenhagen. New York: Anchor Books, 2000 [1998].
[6] GREIMAS, Algirdas Julien. 1966. Sémantique structurale. Recherche de méthode. Paris: Larousse, 1966.
[7] HODGON, Barbara. 2002. Antony and Cleopatra in the Theatre. In Claire McEachern (ed.). Cambridge Companion to Shakespearean Tragedy. Cambridge, UK: Cambridge Universtity Press, 2002: 241–263.
[8] HONZL, Jindřich. 1943. Hierarchie divadelních prostředků. Slovo a slovesnost IX (1943): 4: 187–193.
[9] HONZL, Jindřich. 1939. Herecká postava. Slovo a slovesnost V (1939): 3: 145–150.
[10] KAČER, Tomáš. 2012. New Messengers: Reportage in Late Twentieth Century British and American Mainstream Drama. Disertační práce, Filozofická fakulta MU. Brno: Masarykova univerzita, 2012 (nepubl.).
[11] MERENUS, Aleš. 2012. Nárys teorie dramatizací literárních děl. Disertační práce, Filozofická fakulta MUNI. Brno: Masarykova univerzita, 2012 (nepubl.).
[12] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 2001. Dialog a monolog [1940]. In id. Studie II. Brno: Host, 2001: 89–115.
[13] PFISTER, Mansfred. 1991. The Theory and Analysis of Drama. Přel. John Halliday. New York: Cambridge University Press, 1991.
[14] SHAKESPEARE, William. 2013. Antonius a Kleopatra [online]. Přel. E. A. Saudek. Projekt Kapradí [citováno dne 31. 10.2013]. Dostupné online na http://corpora.fi.muni.cz/kapradi.
[15] SOFOKLES. 1920. Král Oidipus. Slídiči. Přel. František Stiebitz. Praha: Fr. Borový, 1920.
[16] STEHLÍKOVÁ, Eva. 2012. Co je nám po Hekubě. Praha: Brkola, 2012.
[17] STOPPARD, Tom. 2004. Arkádie [program představení s kompletním textem hry]. Přel. Jaroslav Kořán. Brno: Městské divadlo Brno, 2004.