Název: O nepřeložitelnosti jazyka divadla
Variantní název:
- On the untranslability of stage language
Zdrojový dokument: Theatralia. 2012, roč. 15, č. 1, s. 82-101
Rozsah
82-101
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/124385
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Focusing on historical and contemporary examples, the article examines the "untranslability" of stage language – thus, of what remains "unchanged" after the transfer into other communicational systems. Next to the stage language, it focuses also on the specific sign system of the auditorium. Furthermore, the study aims to operate interdisciplinary, therefore applying not only the terminology used in contemporary theatre studies (Erika Fischer-Lichte, H.-Thies Lehmann, Jaroslav Etlík, Klaus Lazarowicz) but also theoreticians from various fields (Walter Benjamin – aesthetics, Umberto Eco and Ivo Osolsobě – semiotics, Josef Šafařík, Vilém Flusser, or Konrad Paul Liessmann – philosophy).
Reference
[1] BARRAULT, Jean-Louis. 1973. Předmluva In DUCHARTRE, Pierre-Louis. La commedie dell'arte et ses enfants. Paris: Editions D'art et Industrie, 1955. (Česky In KRATOCHVÍL, Karel. Komedie dell'arte doma i za hranicemi. Praha: Divadelní ústav, 1973.)
[2] BENJAMIN, Walter. 1979. Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti. In Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979, s. 17–47.
[3] BĚLOHRADSKÝ, Václav. 1991. Útěk z ptydepe. In Přirozený svět jako politický problém. Praha: Československý spisovatel, 1991.
[4] BRATINKA, Pavel, a kol. 2010. Faustování s Havlem. Úvahy o archetypu Fausta nad evropskými kulturními dějinami a nad Havlovou hrou Pokoušení. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010.
[5] BRAUNECK, Manfred. 2005. Divadlo, hra a vážnost (K teoretickým základům divadelní estetiky). In Souřadnice a kontexty divadla: Antologie současné německé divadelní teorie. ROUBAL, Jan (ed.). Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 31–41.
[6] ECO, Umberto. 2000. From Internet to Gutenberg, 1996. (Z nepublikovaného anglického originálu přeložil Jiří Fiala. In Mysl a smysl. Sémiotický pohled na svět. FIALA, Jiří (ed.). Praha: Vize 97, 2000.
[7] ETLÍK, Jaroslav. 1999. Divadlo jako zakoušení (Vztah noetického a ontologického principu v divadelním umění). Divadelní revue, roč. 10, 1999, č. 1, s. 3–30.
[8] FISCHER-LICHTE, Erika. 2005. "Ach, takové staré otázky…" a jak s nimi zachází divadelní teorie dnes. Divadelní revue, roč. 16, 2005, č. 2, s. 3–11.
[9] FLUSSER, Vilém. 1994. Za filosofii fotografie. Praha: Hynek, 1994.
[10] LAZAROWICZ, Klaus. 2005. Triadická koluze (O vztazích mezi autorem, hercem a divákem v divadle). In Souřadnice a kontexty divadla: Antologie současné německé divadelní teorie. ROUBAL, Jan (ed.). Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 23–30.
[11] LEHMANN, Hans-Thies. 2005. Prézentnost divadla. In Souřadnice a kontexty divadla: Antologie současné německé divadelní teorie. ROUBAL, Jan (ed.). Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 55–62.
[12] LEHMANN, Hans-Thies. 2007. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelný ústav, 2007.
[13] LIESSMANN, Konrad Paul. 2008. Theorie der Unbildung. Die Irrtümer der Wissensgesellschaft. Wien: Paul Zsolnay Verlag, 2006. (Česky jako Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění. Praha: Academia, 2008.)
[14] OSOLSOBĚ, Ivo. 2002. Ostenze aneb Zpráva o komunikačních reformách na ostrově Balnibari. In Ostenze, hra, jazyk: sémiotické studie. Brno: Host, 2002.
[15] ŠAFAŘÍK, Josef. 2008. Člověk ve věku stroje. O Rubatu čili Vyznání. Hrady skutečné a povětrné. In Hrady skutečné a povětrné. JAREŠ, Michal (ed.). Praha: Dauphin, 2008, s. 9–54, 55–88, 127–142.
[16] VYSKOČIL, Ivan. 1969. Rozhovor s Ivanem Vyskočilem. Divadlo, roč. 21, 1969, č. 10, s. 18.
[2] BENJAMIN, Walter. 1979. Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti. In Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979, s. 17–47.
[3] BĚLOHRADSKÝ, Václav. 1991. Útěk z ptydepe. In Přirozený svět jako politický problém. Praha: Československý spisovatel, 1991.
[4] BRATINKA, Pavel, a kol. 2010. Faustování s Havlem. Úvahy o archetypu Fausta nad evropskými kulturními dějinami a nad Havlovou hrou Pokoušení. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010.
[5] BRAUNECK, Manfred. 2005. Divadlo, hra a vážnost (K teoretickým základům divadelní estetiky). In Souřadnice a kontexty divadla: Antologie současné německé divadelní teorie. ROUBAL, Jan (ed.). Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 31–41.
[6] ECO, Umberto. 2000. From Internet to Gutenberg, 1996. (Z nepublikovaného anglického originálu přeložil Jiří Fiala. In Mysl a smysl. Sémiotický pohled na svět. FIALA, Jiří (ed.). Praha: Vize 97, 2000.
[7] ETLÍK, Jaroslav. 1999. Divadlo jako zakoušení (Vztah noetického a ontologického principu v divadelním umění). Divadelní revue, roč. 10, 1999, č. 1, s. 3–30.
[8] FISCHER-LICHTE, Erika. 2005. "Ach, takové staré otázky…" a jak s nimi zachází divadelní teorie dnes. Divadelní revue, roč. 16, 2005, č. 2, s. 3–11.
[9] FLUSSER, Vilém. 1994. Za filosofii fotografie. Praha: Hynek, 1994.
[10] LAZAROWICZ, Klaus. 2005. Triadická koluze (O vztazích mezi autorem, hercem a divákem v divadle). In Souřadnice a kontexty divadla: Antologie současné německé divadelní teorie. ROUBAL, Jan (ed.). Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 23–30.
[11] LEHMANN, Hans-Thies. 2005. Prézentnost divadla. In Souřadnice a kontexty divadla: Antologie současné německé divadelní teorie. ROUBAL, Jan (ed.). Praha: Divadelní ústav, 2005, s. 55–62.
[12] LEHMANN, Hans-Thies. 2007. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelný ústav, 2007.
[13] LIESSMANN, Konrad Paul. 2008. Theorie der Unbildung. Die Irrtümer der Wissensgesellschaft. Wien: Paul Zsolnay Verlag, 2006. (Česky jako Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění. Praha: Academia, 2008.)
[14] OSOLSOBĚ, Ivo. 2002. Ostenze aneb Zpráva o komunikačních reformách na ostrově Balnibari. In Ostenze, hra, jazyk: sémiotické studie. Brno: Host, 2002.
[15] ŠAFAŘÍK, Josef. 2008. Člověk ve věku stroje. O Rubatu čili Vyznání. Hrady skutečné a povětrné. In Hrady skutečné a povětrné. JAREŠ, Michal (ed.). Praha: Dauphin, 2008, s. 9–54, 55–88, 127–142.
[16] VYSKOČIL, Ivan. 1969. Rozhovor s Ivanem Vyskočilem. Divadlo, roč. 21, 1969, č. 10, s. 18.