Název: Studio Hořící žirafy : Olomouc 1995-2003
Zdrojový dokument: Theatralia. 2011, roč. 14, č. 2, s. 72-76
Rozsah
72-76
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/115943
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Reference
[1] KRACÍK, Vladislav. 2004. Studio Hořící žirafy – pokus o zhodnocení autorské scény. Oborová práce. FF UP, Olomouc, 2004.
[2] DVOŘÁK, Jan, HULEC, Vladimír. 1996. Příští vlna – Next wave: antologie alternativy, okraje a undergroundu v českém divadle 90. let. Praha: Pražská scéna, 1996.
[3] KŘÍŽ, Jiří P. 1999. S kostlivcem se smějeme sami sobě. Právo, 24. 7. 1999, s. 17.
[4] KŘÍŽ, Jiří P. 2003. Kabaret ostrý jako břitva je podezřelý. Právo, 6. 2. 2003, s. 15.
[5] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 1996. Čas malých divadel. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.
[6] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2002. Drábkův úzkostný obraz světa. Divadelní noviny, 2002, č. 1, s. 6.
[7] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2003. Dráždivý a úzkostný Roberto Zucco. Lidové noviny, 9. 1. 2003, s. 25.
[8] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2004. Hořící žirafy – druh, který definitivně zanikl. Divadelní noviny, 2004, č. 10, s. 10.
[9] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 1995. Jana z generačního parku. Lidové noviny, 30. 5. 1995, s. 20.
[10] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2003. Oživlé postavy ze světa reklamy. Lidové noviny, 27. 3. 2003, s. 10.
[11] LAZOČÁKOVÁ, Tatjana. 2000. Studiové aktivity v olomoucké činohře. In STEINMETZ, Karel (ed.). Almanach MDO. Olomouc: MDO, 2000, s. 131‒137.
[12] RESLOVÁ, Marie. 1995. David Drábek. Svět a divadlo, 1995, č. 3, s. 156‒160.
[13] RESLOVÁ, Marie. 2000. O nesamozřejmém úspěchu. Divadelní noviny, 30. 5. 2000, s. 3.
[14] RESLOVÁ, Marie. 2003. Divadelním kritikům se nelíbí, že zanikne malá olomoucká scéna. Mladá Fronta Dnes, 13. 12. 2003, s. C/3.
[15] ŠTEFANIDES, Jiří (ed.). 2008. Kalendárium dějin divadla v Olomouci. Praha: Pražská scéna, 2008, s.227–2.
[2] DVOŘÁK, Jan, HULEC, Vladimír. 1996. Příští vlna – Next wave: antologie alternativy, okraje a undergroundu v českém divadle 90. let. Praha: Pražská scéna, 1996.
[3] KŘÍŽ, Jiří P. 1999. S kostlivcem se smějeme sami sobě. Právo, 24. 7. 1999, s. 17.
[4] KŘÍŽ, Jiří P. 2003. Kabaret ostrý jako břitva je podezřelý. Právo, 6. 2. 2003, s. 15.
[5] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 1996. Čas malých divadel. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.
[6] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2002. Drábkův úzkostný obraz světa. Divadelní noviny, 2002, č. 1, s. 6.
[7] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2003. Dráždivý a úzkostný Roberto Zucco. Lidové noviny, 9. 1. 2003, s. 25.
[8] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2004. Hořící žirafy – druh, který definitivně zanikl. Divadelní noviny, 2004, č. 10, s. 10.
[9] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 1995. Jana z generačního parku. Lidové noviny, 30. 5. 1995, s. 20.
[10] LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. 2003. Oživlé postavy ze světa reklamy. Lidové noviny, 27. 3. 2003, s. 10.
[11] LAZOČÁKOVÁ, Tatjana. 2000. Studiové aktivity v olomoucké činohře. In STEINMETZ, Karel (ed.). Almanach MDO. Olomouc: MDO, 2000, s. 131‒137.
[12] RESLOVÁ, Marie. 1995. David Drábek. Svět a divadlo, 1995, č. 3, s. 156‒160.
[13] RESLOVÁ, Marie. 2000. O nesamozřejmém úspěchu. Divadelní noviny, 30. 5. 2000, s. 3.
[14] RESLOVÁ, Marie. 2003. Divadelním kritikům se nelíbí, že zanikne malá olomoucká scéna. Mladá Fronta Dnes, 13. 12. 2003, s. C/3.
[15] ŠTEFANIDES, Jiří (ed.). 2008. Kalendárium dějin divadla v Olomouci. Praha: Pražská scéna, 2008, s.227–2.