Název: Klášter řádu Nejsvětější Trojice na vykupování otroků v Zašové
Variantní název:
- The monastery of the order of the Most Holy Trinity and captives in Zašová
- Kloster des Trinitarierordens zum Loskauf christlicher Sklaven in Zašová (Zaschau)
Zdrojový dokument: Archaeologia historica. 2019, roč. 44, č. 1, s. 245-267
Rozsah
245-267
-
ISSN0231-5823 (print)2336-4386 (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/AH2019-1-11
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/141302
Type: Článek
Jazyk
Jazyk shrnutí
Licence: CC BY-NC-ND 4.0 International
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Trinitářský klášter v Zašové je jedním z mála klášterů tohoto řádu na území České republiky. Během své krátké existence (1725–1783) řádoví bratři nejenže působili jako obnovitelé katolické víry na převážně evangelickém severním Valašsku, ale přinesli i několik inovací zejména v zemědělství a důležitá byla také jejich aktivita při budování poutního významu obce. Od roku 2016 probíhají v klášteře rekonstrukční práce, během kterých byl vykonán stavebně-historický průzkum a archeologický výzkum rajského dvora. Získané poznatky jsou prezentovány v tomto příspěvku.
The Trinitarian monastery in Zašová is one of a few monasteries of this order in the Czech Republic. In the course of its short existence (1725–1783), the Trinitarians took part in the restoration of the Catholic faith in the predominantly Protestant region of northern Wallachia, and they also introduced several innovations, especially in agriculture. Their contribution to the establishment of Zašová as a pilgrimage site was no less important. The reconstruction of the monastery was launched in 2016. It involved building and historical research, as well as archaeological research into the cloister. The findings are presented in this article.
Reference
[1] HORÁKOVÁ, A., 2017: Motivy a symboly ve středověkých a barokních písních s mariánskou tematikou (A s čela se jí svezly na klekátko oříškové vlásky.) Nepublikovaná bakalářská práce, ulož. v Ústavu české literatury a knihovnictví FF MU, Brno.
[2] KYNCL, T., 2018: Zašová, fara, čp. 44, dendrochronologie., Rkp. ulož. ve spisovém archivu NPÚ ÚOP v Kroměříži.
[3] MATYÁŠ, J., 2011: Dějiny poutního kostela Navštívení Panny Marie v Zašové. Bakalářská práce, ulož. na Fakultě filozoficko-přírodovědecké SU, Opava.
[4] MATYÁŠ, J., 2018: Zašová č. p. 45, bývalý trinitářský klášter. Historický průzkum. Rkp. ulož. v dokumentaci NPÚ ÚOP v Kroměříži.
[5] MZA, B 2 G–Co: MZA, fond B 2 Gubernium – církevní oddělení, inv. č. 1437, sign. K 20/27a, kart. 81, spis č. 6496/1600.
[6] MZA, B 2 G–Co a: MZA, fond B 2 Gubernium – církevní oddělení, inv. č. 1437, sign. K 20/27b, kart. 82, spis č. 1509/207, 1509/8225.
[7] MZA, E 65 TZ: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1019, sign. 2/2, kart. 1.
[8] MZA, E 65 TZ a: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1031, sign. 11, kart. 1.
[9] MZA, E 65 TZ b: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1046, sign. 23, kart. 2.
[10] MZA, E 65 TZ c: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1048, sign. 25, kart. 2.
[11] MZA, E 65 TZ d: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1058, sign. 33, kart. 2.
[12] MZA, G 10 Sr: MZA, fond G 10 Sbírka rukopisů, kniha č. 77.
[13] NA Praha, Čdk: Národní archiv Praha, fond Česká dvorská kancelář, inv. č. 730, sign. IVb 101, kart. 401.
[14] První vojenské mapování. Dostupné z: https://mapire.eu/en/map/europe-18century-firstsurvey, cit. 24. 11. 2018.
[15] SOkA Vsetín, FúZ: MZA – Státní okresní archiv Vsetín, fond Farní úřad Zašová, inv. č. 23, sign. IVb.
[16] ŠPANIHEL, S., 2016: Klášter sv. Jozefa v Zašové – rajský dvůr. Nepublikovaná nálezová správa z archeologického výzkumu, ulož. v Muzeu regionu Valašsko, Vsetín.
[17] ŠIMČÍK, J.–ŽUREK, J., 2016: Bývalý Ústav sociální péče Zašová. Zaměření stávajícího stavu objektu č. p. 45. Nepublikováno.
[18] ŠPANIHEL, S.–ZBRANKOVÁ, T., 2017: Klášter sv. Jozefa v Zašové – rajský dvůr (druhá etapa). Nepublikovaná nálezová správa z archeologického výzkumu, ulož. v Muzeu regionu Valašsko, Vsetín.
[19] ŠTĚTINA, J.–VRLA, R., 2017: Zašová č. p. 45, bývalý trinitářský klášter, Stavebně-historický průzkum. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži, rkp., 103 s., Kroměříž, ulož. ve spisovém archivu NPÚ ÚOP v Kroměříži.
[20] BALETKA, T., 2002: Zašová. In: Okres Vsetín: Rožnovsko – Valašskomeziříčsko – Vsetínsko (Nekuda, V., ed.), 915–918. Brno.
[21] BAYER, A., 1904: O památnostech poutního místa Zašové. Moravská Ostrava.
[22] BUBEN, M. M., 2007: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády III/2. Praha.
[23] BURIAN, B., 1941: Zašovský rektor Jan Vranečka. In: Naše Valašsko. Sborník prací o jeho životě a potřebách, 118–130. Valašské Meziříčí.
[24] ČERNOHORSKÝ, K., 1932: Příspěvek k dějinám fajánsové výroby ve Val. Meziříčí, Naše Valašsko 3, 53–66.
[25] ČERNOHORSKÝ, K., 1941: Jan Vranečka, první valašský tufar, Naše Valašsko 7, 60–63.
[26] ČERNOHORSKÝ, K., 1941a: Moravská lidová keramika. Praha.
[27] DEMEK, J.–NOVÁK, V., 1992: Vlastivěda Moravská. Země a lid. Brno.
[28] DOMLUVIL, E., 1914: Vlastivěda moravská. Val-Meziříčský okres. Brno.
[29] FOLTÝN, D. a kol., 2005: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha.
[30] HRBKOVÁ, R., 1974: Moravská lidová keramika 1700–1880. Praha.
[31] PAJER, J., 1983: Počátky novověké keramiky ve Strážnici. Strážnice.
[32] PAJER, J., 2006: Studie o Novokřtěncích. Strážnice.
[33] PAJER, J., 2011: Novokřtěnecké fajánse z Moravy 1593–1620. Strážnice.
[34] SAMUEL, M.–ČURNÝ, M., 2012: Pottery from the cellar of a monastic dwelling at the Kamaldul monastery in Nitra-Zobor – Keramika z pivnice mníšskeho príbytku kamaldulského kláštora v Nitre na Zobore, Studies in Post-Medieval Archaeology 4, 429–452.
[35] SVÁTEK, J., 1990: Trinitáři a jejich rezidence v Holešově. In: Studie Muzea Kroměřížska, 103–116. Kroměříž.
[36] ŠIGUT, F., 1942: Poutní místo Zašová. Valašské Meziříčí.
[37] ŠPANIHEL, S., 2014: Stredoveká a novoveká keramika severozápadného Slovenska, ŠZ AÚ SAV 55, 141–179.
[38] ŠPANIHEL, S., 2016: Nálezy keramiky z pevnosti v Čiernom-Valoch. Keramikfunde aus der Festung in Čierne-Valy, ZbSNM CX – Archeológia 26, 151–161.
[39] ŠPANIHEL, S., 2017: Keramika a jej možnosti pri periodizácii raného novoveku na Slovensku, Pravěk NŘ 25, 293–314.
[40] ŠPANIHEL, S.–VALOUŠKOVÁ, K.–MAŠLÁŇ, P., 2017: Lesní sklárny na Valašsku – I. etapa – Forest glassworks in Moravian Wallachia – 1st stage, Sklář a keramik 07–08, 148–153, 163.
[41] ŠTAJNOCHR, V., 2006: Mísy. Studia funkcí novověké keramiky, ASČ 10, 959–1046.
[42] ŠUJAN, V., 1982: Moravské lidové fajánse. Brno.
[43] URBACHOVÁ, E., 1986: Fajáns ve sbírkách OVM Vsetín – pracoviště ve Valašském Meziříčí, Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně, 15–19.
[2] KYNCL, T., 2018: Zašová, fara, čp. 44, dendrochronologie., Rkp. ulož. ve spisovém archivu NPÚ ÚOP v Kroměříži.
[3] MATYÁŠ, J., 2011: Dějiny poutního kostela Navštívení Panny Marie v Zašové. Bakalářská práce, ulož. na Fakultě filozoficko-přírodovědecké SU, Opava.
[4] MATYÁŠ, J., 2018: Zašová č. p. 45, bývalý trinitářský klášter. Historický průzkum. Rkp. ulož. v dokumentaci NPÚ ÚOP v Kroměříži.
[5] MZA, B 2 G–Co: MZA, fond B 2 Gubernium – církevní oddělení, inv. č. 1437, sign. K 20/27a, kart. 81, spis č. 6496/1600.
[6] MZA, B 2 G–Co a: MZA, fond B 2 Gubernium – církevní oddělení, inv. č. 1437, sign. K 20/27b, kart. 82, spis č. 1509/207, 1509/8225.
[7] MZA, E 65 TZ: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1019, sign. 2/2, kart. 1.
[8] MZA, E 65 TZ a: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1031, sign. 11, kart. 1.
[9] MZA, E 65 TZ b: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1046, sign. 23, kart. 2.
[10] MZA, E 65 TZ c: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1048, sign. 25, kart. 2.
[11] MZA, E 65 TZ d: MZA, fond E 65 Trinitáři Zašová, inv. č. 1058, sign. 33, kart. 2.
[12] MZA, G 10 Sr: MZA, fond G 10 Sbírka rukopisů, kniha č. 77.
[13] NA Praha, Čdk: Národní archiv Praha, fond Česká dvorská kancelář, inv. č. 730, sign. IVb 101, kart. 401.
[14] První vojenské mapování. Dostupné z: https://mapire.eu/en/map/europe-18century-firstsurvey, cit. 24. 11. 2018.
[15] SOkA Vsetín, FúZ: MZA – Státní okresní archiv Vsetín, fond Farní úřad Zašová, inv. č. 23, sign. IVb.
[16] ŠPANIHEL, S., 2016: Klášter sv. Jozefa v Zašové – rajský dvůr. Nepublikovaná nálezová správa z archeologického výzkumu, ulož. v Muzeu regionu Valašsko, Vsetín.
[17] ŠIMČÍK, J.–ŽUREK, J., 2016: Bývalý Ústav sociální péče Zašová. Zaměření stávajícího stavu objektu č. p. 45. Nepublikováno.
[18] ŠPANIHEL, S.–ZBRANKOVÁ, T., 2017: Klášter sv. Jozefa v Zašové – rajský dvůr (druhá etapa). Nepublikovaná nálezová správa z archeologického výzkumu, ulož. v Muzeu regionu Valašsko, Vsetín.
[19] ŠTĚTINA, J.–VRLA, R., 2017: Zašová č. p. 45, bývalý trinitářský klášter, Stavebně-historický průzkum. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži, rkp., 103 s., Kroměříž, ulož. ve spisovém archivu NPÚ ÚOP v Kroměříži.
[20] BALETKA, T., 2002: Zašová. In: Okres Vsetín: Rožnovsko – Valašskomeziříčsko – Vsetínsko (Nekuda, V., ed.), 915–918. Brno.
[21] BAYER, A., 1904: O památnostech poutního místa Zašové. Moravská Ostrava.
[22] BUBEN, M. M., 2007: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Žebravé řády III/2. Praha.
[23] BURIAN, B., 1941: Zašovský rektor Jan Vranečka. In: Naše Valašsko. Sborník prací o jeho životě a potřebách, 118–130. Valašské Meziříčí.
[24] ČERNOHORSKÝ, K., 1932: Příspěvek k dějinám fajánsové výroby ve Val. Meziříčí, Naše Valašsko 3, 53–66.
[25] ČERNOHORSKÝ, K., 1941: Jan Vranečka, první valašský tufar, Naše Valašsko 7, 60–63.
[26] ČERNOHORSKÝ, K., 1941a: Moravská lidová keramika. Praha.
[27] DEMEK, J.–NOVÁK, V., 1992: Vlastivěda Moravská. Země a lid. Brno.
[28] DOMLUVIL, E., 1914: Vlastivěda moravská. Val-Meziříčský okres. Brno.
[29] FOLTÝN, D. a kol., 2005: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha.
[30] HRBKOVÁ, R., 1974: Moravská lidová keramika 1700–1880. Praha.
[31] PAJER, J., 1983: Počátky novověké keramiky ve Strážnici. Strážnice.
[32] PAJER, J., 2006: Studie o Novokřtěncích. Strážnice.
[33] PAJER, J., 2011: Novokřtěnecké fajánse z Moravy 1593–1620. Strážnice.
[34] SAMUEL, M.–ČURNÝ, M., 2012: Pottery from the cellar of a monastic dwelling at the Kamaldul monastery in Nitra-Zobor – Keramika z pivnice mníšskeho príbytku kamaldulského kláštora v Nitre na Zobore, Studies in Post-Medieval Archaeology 4, 429–452.
[35] SVÁTEK, J., 1990: Trinitáři a jejich rezidence v Holešově. In: Studie Muzea Kroměřížska, 103–116. Kroměříž.
[36] ŠIGUT, F., 1942: Poutní místo Zašová. Valašské Meziříčí.
[37] ŠPANIHEL, S., 2014: Stredoveká a novoveká keramika severozápadného Slovenska, ŠZ AÚ SAV 55, 141–179.
[38] ŠPANIHEL, S., 2016: Nálezy keramiky z pevnosti v Čiernom-Valoch. Keramikfunde aus der Festung in Čierne-Valy, ZbSNM CX – Archeológia 26, 151–161.
[39] ŠPANIHEL, S., 2017: Keramika a jej možnosti pri periodizácii raného novoveku na Slovensku, Pravěk NŘ 25, 293–314.
[40] ŠPANIHEL, S.–VALOUŠKOVÁ, K.–MAŠLÁŇ, P., 2017: Lesní sklárny na Valašsku – I. etapa – Forest glassworks in Moravian Wallachia – 1st stage, Sklář a keramik 07–08, 148–153, 163.
[41] ŠTAJNOCHR, V., 2006: Mísy. Studia funkcí novověké keramiky, ASČ 10, 959–1046.
[42] ŠUJAN, V., 1982: Moravské lidové fajánse. Brno.
[43] URBACHOVÁ, E., 1986: Fajáns ve sbírkách OVM Vsetín – pracoviště ve Valašském Meziříčí, Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně, 15–19.