Analýza dramatického díla Miroslava Krleži

Od prvního dramatického cyklu, majícího převážně symbolisticko-expresionistickou povahu, přešel Miroslav Krleža postupně k expresionisticko-realistickému dramatickému cyklu, který tvoří tři dramata: Halič (1920, v roce 1934 přepracováno pod názvem V táboře), Golgota (1922) a Vučjak (1923). Uvedené hry vznikaly za zcela jiných sociálních, hospodářských, politických a národnostních podmínek než dramatické legendy z jeho prvního dramatického cyklu. Nově vzniklý státní útvar, Království Srbů, Charvátů a Slovinců, v němž počátkem roku 1921 žilo téměř dvanáct miliónů obyvatel, nebyl státem pouze tří národů. Vedle Srbů, Charvátů a Slovinců v něm žili také Makedonci, Černohorci a téměř dva milióny příslušníků národnostních menšin (Albánci, Maďaři, Němci, Rumuni, Rusíni, Poláci, Bulhaři, Turci, Slováci).