Individuální rozdíly hypnability v závislosti na chronotypu

Výzkumným cílem této studie bylo zjistit, zda existují rozdíly v úrovni hypnability v závislosti na chronotypu jedince. Náš výzkum reaguje na nedostatek studií v této oblasti. Výzkumu se zúčastnilo 101 dobrovolníků, převážně z řad vysokoškolských studentů. Ke zjištění úrovně hypnability jsme použili Harvardskou skupinovou škálu hypnability (Shor & Orne, 1962) a Škálu kreativní imaginace (Wilson, Barber, 1978), které spolu významně korelují. Diurnální typ zkoumaných osob byl určen pomocí české verze Kompozitní škály ranních a večerních typů (Smith, Reilly & Midkiff, 1989). Dále byly použity metody posuzující aktivaci jedince, a to Vonkomerův Disjunktivní reakční čas II (1992) a námi vytvořený Subjektivní dotazník aktuální aktivace (2007). Výsledky nenasvědčují o existenci prokazatelných rozdílů v úrovni hypnability mezi soubory zkoumaných osob s "ranní" a "večerní" preferencí.

The experimental aim of the study was to find out, whether or not exists some differences in the level of hypnability depended on individual chronotype. Our research reacts to poverty of studies in this area. 101 volunteers, mainly university students, were participated in this research. We used Harvard group scale of hypnotic susceptibility (Shor & Orne, 1962) and Creative imagination scale (Wilson, Barber, 1978), which correlate each other, to examine the level of hypnability. Morningness or eveningness of surveyed persons was identified by Czech version of the Composite scale of morningness (Smith, Reilly & Midkiff, 1989). Further were used the methods, which measure the individual activation, namely Vonkomer's Disjunktivní reakční čas II (1992) and Subjektivní dotazník aktuální aktivace (2007) created by us. Results reflect, that there are no demonstrable differences in the level of hypnability between morningness and eveningness, in this research.