Akademická prokrastinace ve vztahu k perfekcionismu

Cílem předkládaného příspěvku je nahlédnutí do problematiky prokrastinace - nelogického, zároveň však záměrného odkládání plánované činnosti na později. V návaznosti na četné zahraniční studie je prokrastinace vnímána jako poměrně stabilní a spíše nežádoucí rys osobnosti. Prokrastinace akademická (tj. týkající se studentské populace) je představena jako její samostatný typ. Jsou uvedeny výsledky výzkumu zaměřeného na možný vztah akademické prokrastinace k perfekcionismu. Výzkumný soubor tvořilo 160 studentů VŠ (75,6% žen a 24,4% mužů; průměrný věk 22,99 let), kteří vyplnili Škálu prokrastinace pro studenty (Lay, 1986) a Multidimenzionální škálu perfekcionismu (Frost et al., 1990). Z výsledků vyplývá, že vztah mezi prokrastinací a perfekcionismem se týká jen některých faktorů a dimenzí obou konstruktů.

The presented study is aimed at the exploration of the relationship between academic procrastination and perfectionism. Procrastination is defined as an irrational but at once intentional postponement of a planned action. It is usually considered as a relatively stable and rather undesirable personality trait. Academic procrastination (i.e. procrastination among students) is introduced as one type of procrastination. We examined recent findings about procrastination and perfectionism. The research was carried out with the sample of 160 students (75,6% women and 24,4% men; mean age 22,99), who filled up the Procrastination Scale for Student Populations (Lay, 1986) and the Multidimensional Perfectionism Scale (Frost et al., 1990). Our results suggest that the relationship between procrastination and perfectionism is related only to some factors and dimensions of both constructs.