Několik poznámek k pojetí literatury u Čechů a Slováků mezi romantismem a realismem

Chápání národní literatury je spojováno s jazykem a zde dochází ke sporům ve všech slovanských oblastech (je jeden slovanský jazyk s mnoha nářečími nebo jde o různé slovanské jazyky). To se odráží nejen ve vztazích Čechů a Slováků, ale i v konfliktní situaci vytvořené na Slovensku. Slovenská literatura se však neliší od české pouze jazykem. Je v ní déle zdůrazňována lidová slovesnost, projevuje se v ní jednoznačněji příklon k literatuře ruské, atd. Někteří spisovatelé čeští a slovenští (např. Krásnohorská a Hurban Vajanský) zastávají názory podobné, jinde (zvláště ve vztahu k inspiraci kosmopolitní) se slovenská literární kritika od české liší. Analogie a rozdíly mezi literaturami se však neprojevují stejně ve všech žánrech a směrech a krom toho je nutno vzít v úvahu, že vedle kulturní příslušnosti etnické existuje i proměnlivá příslušnost teritoriální. V tomto smyslu se srovnání obou literatur otevírá k dalším výzkumům.

Only a literature written in a national language was considered an independent literature and in this case, there was much incomprehension among the Slavs, and particulary between Czechs and Slovaks. But the specificity of Slovak literature is not founded only on the character of the language in which it is realized. Evolving in other circumstances than the Czechs, the Slovaks respected a different hierarchy of aesthetic and spiritual values. They were more deeply influenced by folklore, they were store by the national tradition, sometimes (perhaps more often than the Czechs) rejecting cosmopolitan models. Cultural affiliation results not only from ethnic but also territorial affinity and the relations between different peoples (between Czechs and Slovaks) are not developed in the same way in all literary movements and genres.