Název: Zur historischen Verortung der raizischen Vernakularsprache in Tököl (Ungarn)
Variantní název:
- On the historical status of the Rascian vernacular language in Tököl (Hungary)
Zdrojový dokument: Opera Slavica. 2023, roč. 33, č. 2, s. 5-22
Rozsah
5-22
-
ISSN1211-7676 (print)2336-4459 (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/OS2023-2-1
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.78284
Type: Článek
Jazyk
Licence: CC BY-SA 4.0 International
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Tököl ist eine Kleinstadt, die sich am südwestlichen Rand der ungarischen Hauptstadt Budapest befindet. Hier leben (neben der ungarischen Bevölkerungsmehrheit und anderen Ethnien) wie in zahlreichen Orten rund um Budapest die Raizen. Bei ihnen handelt es sich um eine kleine Gruppe von Katholiken, die aus unterschiedlichen südosteuropäischen Regionen (insbesondere aus Bosnien und Herzegowina) in ihr heutiges Siedlungsgebiet eingewandert ist und deren Sprache sich dem štokavischen Kontinuum zuordnen lässt. Oftmals werden sie deshalb und aufgrund ihrer katholischen Konfession sowie ihrer Bräuche als kroatische Subethnie beschrieben, sie selbst positionieren sich aber unterschiedlich zu Fragen der ethnischen Identität und der eigenen Sprache. Gegenstand der vorliegenden Untersuchung ist es, ausgewählte schriftliche Zeugnisse aus Tököl vorzustellen. Sie zeigen, in welcher Form und wo dort eine lokale südslavische Varietät in Schriftform verwendet wurde. Als Beispiele dienen die Inschriften auf Grabmälern, Denkmäler im öffentlichen Raum sowie die Privatkorrespondenz.
Tököl is a place located on the south-western edge of the Hungarian capital of Budapest. Tököl, as other places around Budapest, is home to the Rascians (alongside the Hungarian majority and other ethnic segments). They are a small group of Catholics who migrated to their current settlement area from various south-eastern European regions (in particular from Bosnia and Herzegovina) and whose language can be assigned to the Shtokavian continuum. Rascians are often described as a Croatian sub-ethnic group because of their language, customs, and catholic confession, at the same time, they themselves define diversely on questions of ethnic or linguistic identity. The purpose of this study is to present selected language evidence from Tököl that proves how and where a local South Slavic variety was used. The inscriptions on gravestones, monuments in public spaces, and private correspondence will serve as examples.
Reference
[1] BALITY, Sz.: Hrvatska knjiga u Mađarskoj od 1918. do 2015. Zagreb: Sveučilište u Zagrebu, 2021.
[2] GRBIĆ, J.: Mnogostruki identitet: primjer Hrvata u Mađarskoj. Studia Ethnologica Croatica, 6, 1994, S. 119–126.
[3] HOBEN, J.: Hőgyész (Tolnau) im 18. und 19. Jahrhundert. Ungarn-Jahrbuch, 18, 1990, S. 205–236.
[4] IVIĆ, P.: Dijalektologija srpskohrvatskog jezika. Uvod u štokavsko narečje. Novi Sad: Matica srpska, 1985.
[5] KÖVARI, A. – KOVAČ, I. (sast.): Molitvenik i pjesmarica. Svete pjesme koje se pjeva u Tukulji. Tukulja: o.V., 2007.
[6] KREJČÍ, P.: Přehled vývoje jihoslovanských jazyků. (Od 9. do počátku 19. století). Brno: Masarykova univerzita, 2014.
[7] Meyers Konversationslexikon. 13. Band: Phlegon–Rubinstein. Vierte Auflage, Leipzig–Wien: Verlag des Bibliographischen Instituts, 1885–1892.
[8] Ottův slovník naučný. 21. díl, R–Ř: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí: s 25 přílohami a 156 vyobrazeními v textu. [1. vyd.]. Praha: J. Otto, 1904.
[9] PECO, A.: Pregled srpskohrvatskih dijalekata. Beograd: Naučna knjiga, 1989.
[10] SEKEREŠ, S.: Areali ikavskog, ekavskog i ijekavskoga govora u slavonskom dijalektu. HDZb, 8, 1989, S. 135–144.
[11] SKENDEROVIĆ, R.: Odnos ugarskih Srba prema nacionalnom pokretu bačkih Hrvata tijekom druge polovine 19. stoljeća. In: FLECK, H. G. – GRAOVAC, I. (ur.): Dijalozi povjesničara/istoričara, 9. Zagreb: Friedrich Naumann Stiftung, 2005, S. 113–132.
[12] SKENDEROVIĆ, R.: Uloga jezika u nacionalnim integracijama Hrvata i Srba u ugarskom Podunavlju. In: GRAOVAC, I. (ur.): Dijalog povjesničara/istoričara, 10. Zagreb: Zaklada Friedrich Naumann, 2008, S. 215–231.
[13] SZILÁGYI, J.: A Tököli rácok eredete és népszokásai. Tököl: o.V., 2006.
[14] SZILÁGYI, J.: Fejezetek a tököli rácok és a velük együtt élő népcsoportok történelméből. Tököl: o.V., 2015.
[15] SZILÁGYI, J.: Tukuljski Racovi – Egy rác népcsoport és rokonai múltja régi dokumentumok tükrében. Tököl: o.V., 2016.
[16] Tököl. [online]. URL: http://www.tokol.hu/tokol_tortenete.php. [zit. 04.12.2021].
[17] Tököl Landkarte. [online]. URL: https://goo.gl/maps/KfTAyvXLUHCBHrrq6. [zit. 04.12.2021].
[18] Vorname Edona. [online]. URL: https://actacroatica.com/hr/name/Edona/. [zit. 04.12.2021].
[19] WEISS, S.: "Orte und Nicht-Orte". Kulturanthropologische Anmerkungen zu Marc Augé. Mainzer kleine Schriften zur Volkskultur, 14. Mainz: Gesellschaft für Volkskunde in Rheinland-Pfalz e.V., 2005.
[2] GRBIĆ, J.: Mnogostruki identitet: primjer Hrvata u Mađarskoj. Studia Ethnologica Croatica, 6, 1994, S. 119–126.
[3] HOBEN, J.: Hőgyész (Tolnau) im 18. und 19. Jahrhundert. Ungarn-Jahrbuch, 18, 1990, S. 205–236.
[4] IVIĆ, P.: Dijalektologija srpskohrvatskog jezika. Uvod u štokavsko narečje. Novi Sad: Matica srpska, 1985.
[5] KÖVARI, A. – KOVAČ, I. (sast.): Molitvenik i pjesmarica. Svete pjesme koje se pjeva u Tukulji. Tukulja: o.V., 2007.
[6] KREJČÍ, P.: Přehled vývoje jihoslovanských jazyků. (Od 9. do počátku 19. století). Brno: Masarykova univerzita, 2014.
[7] Meyers Konversationslexikon. 13. Band: Phlegon–Rubinstein. Vierte Auflage, Leipzig–Wien: Verlag des Bibliographischen Instituts, 1885–1892.
[8] Ottův slovník naučný. 21. díl, R–Ř: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí: s 25 přílohami a 156 vyobrazeními v textu. [1. vyd.]. Praha: J. Otto, 1904.
[9] PECO, A.: Pregled srpskohrvatskih dijalekata. Beograd: Naučna knjiga, 1989.
[10] SEKEREŠ, S.: Areali ikavskog, ekavskog i ijekavskoga govora u slavonskom dijalektu. HDZb, 8, 1989, S. 135–144.
[11] SKENDEROVIĆ, R.: Odnos ugarskih Srba prema nacionalnom pokretu bačkih Hrvata tijekom druge polovine 19. stoljeća. In: FLECK, H. G. – GRAOVAC, I. (ur.): Dijalozi povjesničara/istoričara, 9. Zagreb: Friedrich Naumann Stiftung, 2005, S. 113–132.
[12] SKENDEROVIĆ, R.: Uloga jezika u nacionalnim integracijama Hrvata i Srba u ugarskom Podunavlju. In: GRAOVAC, I. (ur.): Dijalog povjesničara/istoričara, 10. Zagreb: Zaklada Friedrich Naumann, 2008, S. 215–231.
[13] SZILÁGYI, J.: A Tököli rácok eredete és népszokásai. Tököl: o.V., 2006.
[14] SZILÁGYI, J.: Fejezetek a tököli rácok és a velük együtt élő népcsoportok történelméből. Tököl: o.V., 2015.
[15] SZILÁGYI, J.: Tukuljski Racovi – Egy rác népcsoport és rokonai múltja régi dokumentumok tükrében. Tököl: o.V., 2016.
[16] Tököl. [online]. URL: http://www.tokol.hu/tokol_tortenete.php. [zit. 04.12.2021].
[17] Tököl Landkarte. [online]. URL: https://goo.gl/maps/KfTAyvXLUHCBHrrq6. [zit. 04.12.2021].
[18] Vorname Edona. [online]. URL: https://actacroatica.com/hr/name/Edona/. [zit. 04.12.2021].
[19] WEISS, S.: "Orte und Nicht-Orte". Kulturanthropologische Anmerkungen zu Marc Augé. Mainzer kleine Schriften zur Volkskultur, 14. Mainz: Gesellschaft für Volkskunde in Rheinland-Pfalz e.V., 2005.