Název: Obrana eugeniky
Variantní název:
- An apology of eugenics
Zdrojový dokument: Studia philosophica. 2024, roč. 71, č. 1, s. 23-36
Rozsah
23-36
-
ISSN1803-7445 (print)2336-453X (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/SPh2024-1-3
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.80356
Type: Článek
Jazyk
Licence: CC BY-NC-ND 4.0 International
Přístupová práva
otevřený přístup
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Problematika genových manipulací u člověka je velmi úzce spjata s eugenikou 20. století, přičemž moderní metody manipulující s lidským genomem bývají velmi často označovány za "eugenické" a na základě toho hodnoceny jako morálně nepřijatelné. Článek si klade za cíl představit problematiku tendenčního využívání definice pojmu eugenika v souvislosti s moderními genovými technologiemi a dochází k názoru, že cílené využívání záporné definice eugeniky záměrně vyvolávající negativní konotace může být v některých případech týkajících se genových technologií kontraproduktivní, a proto by tato definice neměla být používána.
The issue of gene manipulation in humans is very closely linked to eugenics of the 20th century, while modern methods of manipulating the human genome are very often referred to as "eugenic" and, on that basis, evaluated as morally unacceptable. The article aims to present the problem of the tendentious use of definitions of the term eugenics in connection with modern gene technologies and comes to the opinion that the targeted use of a negative definition of eugenics, intentionally evoking negative connotations, can be counterproductive in some cases related to gene technologies and should therefore not be used.
Reference
[1] ANOMALY, Jonathan. Defending Eugenics. Monash Bioethics Review. 2018, 35, s. 24–35.
[2] BENNET, Rebecca. When Intuition Is Not Enough. Why The Principle of Procreative Beneficence Must Work Much Harder To Justify Its Eugenic Vision. Bioethics. 2014, 28(9), s. 447–455.
[3] BASHFORT, Alison. Epilogue: Where did eugenics go? In BASHFORT, Alison – LEVINE, Philippa (eds.). The Oxford handbook of the history of eugenics. Oxford: Oxford University Press 2010, s. 539–558.
[4] CALDA, Pavel. Etické problémy prenatální diagnostiky a terapie na počátku třetího tisíciletí. Interní medicína. 2003, 5(2), s. 6–10.
[5] CAMPANELA, Tommaso. Sluneční stát. Překlad Jiřina MOHYLOVÁ – Otakar MOHYLA. Praha: Mladá fronta 1979.
[6] CAVALIERE, Giulia. Looking into the shadow: the eugenics argument in debates on reproductive technologies and practices. Monash Bioethics Review. 2018, 36, s. 1–22.
[7] DROZENOVÁ, Wendy. Etika vědy v České republice: od historických kořenů k současné bioetice. Praha: Filosofia 2010.
[8] FIELD, James Alfred. The Progress of Eugenics. The Quarterly Journal of Economics. 1911, 26(1), s. 1–67.
[9] GARLAND-THOMSON, Rosemarie. The Case for Conserving Disability. Bioethical Inquiry. 2012, 9(3), s. 339–355.
[10] GLOVER, Jonathan. Choosing Children: Genes, Disability and Design. Oxford: Oxford University Press 2006.
[11] GÜVERCIN, Cemal Hüseyin – ARDA, Berna. Eugenics Concept: From Plato to Present. Human Reproduction & Genetic Ethics. 2008, 14(2), s. 20–26.
[12] GYNGELL, Christopher – SELGELID, Michael John. Twenty-frst century eugenics. In FRANCIS, Leslie (ed.). The Oxford handbook of reproductive ethics. New York: Oxford University Press 2016, s. 141–158.
[13] HABERMAS, Jürgen. Budoucnost lidské přirozenosti: na cestě k liberální eugenice? Překlad Alena BAKEŠOVÁ. Praha: Filosofia 2003.
[14] HRUBÝ, Karel. Eugenika: člověk v zrcadle dědičnosti. Praha: Jos. R. Vilímek 1948. Světem a přírodou.
[15] JEMELKA, Petr. Bioetika. Brno: Masarykova univerzita 2008.
[16] KOCH, Lene. The Meaning of Eugenics: Reflections on the Government of Genetic Knowledge in the Past and the Present. Science in Context. 2004, 17(3), s. 315–331.
[17] KREMENTSOV, N. Eugenics in Russia and the Soviet Union. In BASHFORT, Alison – LEVINE, Philippa (eds.). The Oxford handbook of the history of eugenics. Oxford: Oxford University Press 2012, s. 413–429.
[18] MUKHERJEE, Siddhartha. Gen: O dědičnosti v našich osudech. Překlad Jan ŠMARDA. Brno: Masarykova Univerzita 2019.
[19] PETRŮ, Marek. Možnosti transgrese: Je třeba vylepšovat člověka? Praha: Triton 2005.
[20] PROCHÁZKA, Martin – VODIČKA, Radek – VRTĚL, Radek. Základy lékařské genetiky pro studenty všeobecného lékařství. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2018.
[21] SAVULESCU, Julian – KAHANE, Guy. The Moral Obligation to Create Children With the Best Chance of the Best Life. Bioethics. 2009, 23(5), s. 274–290.
[22] SEKLA, Bohumil. Dědičnost v přírodě a ve společnosti. Praha: Život a práce 1946.
[23] SELGELID, J. Michael. Neugenics? Monash Bioethics Review. 2000, 19(4), s. 9–33.
[24] SPARROW, Robert. A not so new eugenics: Harris and Savulescu on Human Enhancement. The Hastings Center Report. 2011, 41(1), s. 32–42.
[25] TÄNNSJÖ, Torbjörn. Human Genetics and the Nazi Spectre. Monash Bioethics Review. 1999, 18(1), s. 13–21.
[2] BENNET, Rebecca. When Intuition Is Not Enough. Why The Principle of Procreative Beneficence Must Work Much Harder To Justify Its Eugenic Vision. Bioethics. 2014, 28(9), s. 447–455.
[3] BASHFORT, Alison. Epilogue: Where did eugenics go? In BASHFORT, Alison – LEVINE, Philippa (eds.). The Oxford handbook of the history of eugenics. Oxford: Oxford University Press 2010, s. 539–558.
[4] CALDA, Pavel. Etické problémy prenatální diagnostiky a terapie na počátku třetího tisíciletí. Interní medicína. 2003, 5(2), s. 6–10.
[5] CAMPANELA, Tommaso. Sluneční stát. Překlad Jiřina MOHYLOVÁ – Otakar MOHYLA. Praha: Mladá fronta 1979.
[6] CAVALIERE, Giulia. Looking into the shadow: the eugenics argument in debates on reproductive technologies and practices. Monash Bioethics Review. 2018, 36, s. 1–22.
[7] DROZENOVÁ, Wendy. Etika vědy v České republice: od historických kořenů k současné bioetice. Praha: Filosofia 2010.
[8] FIELD, James Alfred. The Progress of Eugenics. The Quarterly Journal of Economics. 1911, 26(1), s. 1–67.
[9] GARLAND-THOMSON, Rosemarie. The Case for Conserving Disability. Bioethical Inquiry. 2012, 9(3), s. 339–355.
[10] GLOVER, Jonathan. Choosing Children: Genes, Disability and Design. Oxford: Oxford University Press 2006.
[11] GÜVERCIN, Cemal Hüseyin – ARDA, Berna. Eugenics Concept: From Plato to Present. Human Reproduction & Genetic Ethics. 2008, 14(2), s. 20–26.
[12] GYNGELL, Christopher – SELGELID, Michael John. Twenty-frst century eugenics. In FRANCIS, Leslie (ed.). The Oxford handbook of reproductive ethics. New York: Oxford University Press 2016, s. 141–158.
[13] HABERMAS, Jürgen. Budoucnost lidské přirozenosti: na cestě k liberální eugenice? Překlad Alena BAKEŠOVÁ. Praha: Filosofia 2003.
[14] HRUBÝ, Karel. Eugenika: člověk v zrcadle dědičnosti. Praha: Jos. R. Vilímek 1948. Světem a přírodou.
[15] JEMELKA, Petr. Bioetika. Brno: Masarykova univerzita 2008.
[16] KOCH, Lene. The Meaning of Eugenics: Reflections on the Government of Genetic Knowledge in the Past and the Present. Science in Context. 2004, 17(3), s. 315–331.
[17] KREMENTSOV, N. Eugenics in Russia and the Soviet Union. In BASHFORT, Alison – LEVINE, Philippa (eds.). The Oxford handbook of the history of eugenics. Oxford: Oxford University Press 2012, s. 413–429.
[18] MUKHERJEE, Siddhartha. Gen: O dědičnosti v našich osudech. Překlad Jan ŠMARDA. Brno: Masarykova Univerzita 2019.
[19] PETRŮ, Marek. Možnosti transgrese: Je třeba vylepšovat člověka? Praha: Triton 2005.
[20] PROCHÁZKA, Martin – VODIČKA, Radek – VRTĚL, Radek. Základy lékařské genetiky pro studenty všeobecného lékařství. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2018.
[21] SAVULESCU, Julian – KAHANE, Guy. The Moral Obligation to Create Children With the Best Chance of the Best Life. Bioethics. 2009, 23(5), s. 274–290.
[22] SEKLA, Bohumil. Dědičnost v přírodě a ve společnosti. Praha: Život a práce 1946.
[23] SELGELID, J. Michael. Neugenics? Monash Bioethics Review. 2000, 19(4), s. 9–33.
[24] SPARROW, Robert. A not so new eugenics: Harris and Savulescu on Human Enhancement. The Hastings Center Report. 2011, 41(1), s. 32–42.
[25] TÄNNSJÖ, Torbjörn. Human Genetics and the Nazi Spectre. Monash Bioethics Review. 1999, 18(1), s. 13–21.