Inverzní alba a strukturalistická kazajka : případová studie metodologicky slepých míst

Studie se věnuje staročeské lyrické písni Šla dva tovařišě a jejím výkladům v české literární vědě od 20. století po současnost. Kriticky analyzuje interpretační rámce Jana Lehára, Pavla Trosta a Václava Černého, přičemž odhaluje limity strukturalistické a "imperialistické" vědy, jež ignorují kulturní transfery, performativní rovinu středověké poezie a možnost homoerotického čtení. Text je nově interpretován jako "inverzní alba" – zpěv o rozbřesku a loučení dvou mužských postav, v němž je potlačená touha skryta v žánrové masce. Studie nabízí alternativní metodologii kombinující pečlivou textovou analýzu s kulturně antropologickým vhledem a reflektuje performativní, žánrově flexibilní a transkulturní povahu středověké lyriky. Studie usiluje o revizi výkladu staročeské písně Šla dva tovařišě skrze kulturně antropologický přístup, jenž nahrazuje rigidní strukturalistické a ideologické rámce empatickým čtením. Výklad zdůrazňuje význam mezikulturních vlivů, latentní tělesnosti a rituálního ticha, jež klasické modely nedokázaly postihnout.

This study looks into and describes the Old Czech lyric poem/song Šla dva tovařišě and its interpretations within Czech literary scholarship from the 20th century to the present. It critically assesses the interpretative frameworks of Jan Lehár, Pavel Trost, and Václav Černý, uncovering the limitations of structuralist and "imperialist" paradigms that ignore cultural transfers, the performative nature of poetry, and the possibility of alternate, and, in fact, more fitting, readings. The poem is newly interpreted as an "inverted alba" — a dawn song and farewell between two male figures, where suppressed desire is veiled in generic disguise. The study proposes an alternative methodology that combines close textual analysis with cultural-anthropological insight, emphasizing the performative, genre-flexible, and transcultural character of medieval lyric.