Typologie rodinných vypravěčů

Název: Typologie rodinných vypravěčů
Variantní název:
  • Typology of family storytellers
Zdrojový dokument: Studia paedagogica. 2015, roč. 20, č. 3, s. [145]-159
Rozsah
[145]-159
  • ISSN
    1803-7437 (print)
    2336-4521 (online)
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
Článek se zabývá čtením a vyprávěním pohádek předškolním dětem ve vícegeneračních rodinách. Chápeme-li obě aktivity jako metodu rozvoje počáteční gramotnosti, hraje při nich důležitou roli přístup dospělých vypravěčů. Ti jeho prostřednictvím vytvářejí z každovečerní pohádky také rodinný rituál, jehož smyslem je prožívání vzájemnosti, harmonizování a sjednocování rodiny. Kvalitativní šetření, realizované metodou individuálních a skupinových rozhovorů s rodiči a prarodiči ze čtyř vícegeneračních rodin, vykresluje na výsledné typologii obraz toho, jak tito vypravěči své vyprávěcí rituály vnímají: spíše než z působ rozvoje jejich dětí pro ně představují vzácnou chvíli spolubytí s nimi. Zaujímají při nich také různé přístupy. Vyjádřeno metaforami, přístup Chůvy je veden touhou být hodným (pra)rodičem, přístup Učitele zase touhou být z prostředkovatelem porozumění, přístup Mudrce klade důraz na sociálně-mravní výchovu dítěte a přístup Kašpárka na zábavu a legraci.
This paper addresses reading and the telling of fairy tales to preschool children in multigenerational families. It stresses the importance of the approach taken by adult narrators, since both activities can be understood as methods for developing early literacy. This is because adult narrators change both activities into a family ritual whose aim is to facilitate an experience of mutuality, harmony and family unity. The paper stems from a qualitative analysis which used individual and group interviews with parents and grandparents from four multigenerational families. It shows that adult narrators perceive reading and telling as a valued time of togetherness with children rather than a means of child education. The paper identifies four different approaches that adult narrators adopt: (i) a nurse motivated by a wish to be a good (grand)parent, (ii) a teacher who wishes to be a mediator of knowledge, (iii) a sage who emphasises the importance of social and ethical education, (iv) a jester who accentuates humour and entertainment.
Note
Autorka děkuje za podporu projektu Celoživotní učení v institucionálních souvislostech (MUNI/A/1219/2014).