K některým ilokučním funkcím slovesa vědět

Vědět označuje jednu ze základních lidských schopností "vlastnění informace" (F. Daneš - Z. Hlavsa 1981). Autoři Slovníku spisovného jazyka českého však poukazují na škálu dalších významů tohoto slovesa, které jsou podmíněny jazykovým kontextem. Ve výpovědích Jistě o tom ví, Ví o tom od sousedky je vědět užito v primárním významu, na druhé straně v konstrukcích Víš, to je české, Víte, měli bychom mu pomoct poklesl význam tohoto slovesa na úroveň kontaktové partikule, jak na to upozornil V. Barnet (1979). V SSJČ nejsou opomenuty ani frazeologismy typu kdovíkdo, bůhvíkdo, kdovíjaký, nevímco, nevímkde, které vznikly ustrnutím větných konstrukcí "kdo + ví -f- spojovací výraz" (zájmeno, spojka, adverbium). Těmito výrazy se detailně zabýval M. Komárek (1978); hodnotí je podle slovnědruhové platnosti posledního komponentu jako zájmena (kdovíkdo), adjektiva (kdovíjaký), příslovce (nevímkde). V komunikačním aktu někdy fungují jako exponenty jistotní modality. Předmětem našeho zájmu jsou výpovědi, ve kterých mluvčí užívá sloveso vědět jako spoluindikátoru komunikačního záměru. V tomto příspěvku se soustřeďujeme na takové výpovědní formy, ve kterých má vědět podobu 2. nebo 1. osoby.