K nářeční diferenciaci východní poloviny Hranického okresu

Stalinovy práce o marxismu v jazykovědě postavily nové závažné úkoly i před bádání dialektologická, a to pro zvláštní důležitost místních nářečí. Ta - podle Stalina - záleží především v tom, že "místní nářečí mají svou gramatickou stavbu i základní slovní fond". Právě tato skutečnost rozhodla o tom, že se "některá nářečí v procesu utváření národů mohla stát základem národních jazyků a vyvinout se v samostatné jazyky". Z toho plyne, že studium nářečí má pro zkoumání dějin jazyka a jeho nositelů nemenší význam jako studium spisovného jazyka. Nejednou dokonce fakta, čerpaná z písemných památek, mohou býti správně vyložena toliko na základě materiálu ze současných nářečí. Před dialektology vyvstává tady především úkol zkoumat mluvnickou stavbu, dále základní slovní fond a měnlivou slovní zásobu jednotlivých nářečí. Při tom je třeba bedlivě studovat i geografické rozložení jednotlivých - s hlediska systémového - důležitých nářečních jevů, a to jednak proto, aby bylo možno blíže vymezit hranice nářečí, jednak - a především - proto, že se v onom různém zeměpisném rozložení nářečních jevů odrážejí zpravidla cesty, jimiž nářečí ve svém vývoji prošlo. Protože pak jazyk - a tedy i nářečí - je jev společenský, který "vzniká a vyvíjí se se vznikem a rozvojem společnosti", obráží v sobě osudy té společnosti, která je jeho tvůrcem a nositelem. To znamená, že ve spleti isogloss, s níž se často na mapkách setkáváme, odráží se nejen složitý historický vývoj jazyka, nýbrž i vývoj společnosti. Pěkný doklad toho nám poskytuje nářeční oblast prostírající se na východ od Hranic.