K historickým proměnám předpokladů předmarxistického ateismu

Ačkoli dějiny ateismu nevykazují tematickou posloupnost, není možné je vyčerpat pouhým výčtem a popisem soustavných a jasných názorů. V takovém případě by byly velmi skromným svědectvím o jedné z nejpozoruhodnějších tendencí evropského myšlení. Svědectvím, které by nešlo bez rozpaků srovnat s náboženskými a církevními tradicemi. Ateismus se však může měřit s oficiální náboženskou ideologií. Od samého počátku ji tvoří sice proměnlivý, ale trvalý protipól. Je ovšem nezbytné vzdát se očekávání, že se s ním setkáme jako s hotovou věcí, ucelenou soustavou. Až do poloviny osmnáctého století nežije plnoprávně, sám o sobě; žije ve filozofické, speciálně vědecké, světonázorové i ideologické spekulaci - ve svých proměnlivých předpokladech. A právě o tyto předpoklady, které se v dějinách myšlení různou měrou objevují, přetvářejí a působí, historikům ateismu jde. Předpoklady se v dějinách, na rozdíl od výslovných ateistických názorů a teorií, nikdy neztrácejí. Je tedy vždycky nutné sledovat především souhru, protihru i zvrstvení těchto veličin, zjišťovat, jak dalece se kryjí se svými konkrétními podobami, kde a v čem tkví jejich dějinná osnova a spojitost.