Sdělovací prostředky a výchova

Žijeme ve století hromadných sdělovacích prostředků (HSP). Vstoupily do života každého jedince i celých sociálních skupin, provázejí nás na každém kroku, ovlivňují naše poznání, náš přístup ke skutečnosti i naše chování. Mohou být významným zdrojem informací, ale i sugestivním nástrojem dezinformací. Mohou být člověku přítelem, ale i záludným nepřítelem. Jako každý objev vědy a techniky ve své podstatě indiferentní slouží záměrům těch, kteří je ovládají. Vstup HSP na pole výchovy znamená současně vstup těchto prostředků do oblasti, kterou se zabývá věda o výchově - pedagogika. Pedagogická teorie posledních let si postupně začíná uvědomovat, že vedle tradičních zařízení, jako je škola, kulturní instituce a společenské organizace, jsou to právě HSP, které se dnes zapojují rozhodným způsobem do celospolečenského výchovně vzdělávacího procesu a nárokují si významné místo v životě mládeže i dospělých. Pedagogika proto nemůže nadále vidět HSP jako něco na okraji pedagogického dění, ale musí si nutně uvědomit šíři i hloubku působení HSP na vědomí i konání lidí a nadále počítat s HSP jako s jedním z trvalých a intenzivních výchovně vzdělávacích činitelů moderní společnosti. Před pedagogickou teorií proto stojí náročný problém, jak efektivně zapojit HSP do systému permanentní výchovy demokratické osobnosti. Znamená to dát odpověď na četné otázky: o které prostředky jde, jaká je specifičnost jejich sociálního působení, v čem jsou jejich výchovně vzdělávací možnosti, Jak jejich činnost souvisí s působením jiných výchovně vzdělávacích institucí a organizací atd. Jde o dlouhodobé zkoumání celého komplexu teoretických i metodických problémů. Tato studie může jen naznačit některé z otevřených problémů a jejich řešení.