Pojetí názornosti v novodobých dějinách výchovy

Princip názornosti je jedním ze základních pedagogických principů a uplatňuje se v nejrozmanitějších formách ve veškeré výchovně vzdělávací práci. Historickosrovnávací analýza tohoto principu umožňuje proniknout k podstatě pedagogického procesu, pochopit jeho komplexní podmíněnost a postihnout kořeny četných novodobých reformních tendencí, které postavily tento princip spolu s aktivností, systematičností a přiměřeností na čelné místo v pedagogickém myšlení. Cílem této studie je podat vývojovou analýzu principu názornosti v novodobé světové a české pedagogice. Rozborem autentických názorů vybraných pedagogických myslitelů od renesance až po práh dvacátého století se chceme dobrat základních vývojových tendencí v chápání a hodnocení principu názornosti a vytvořit tak předpoklady pro historicky fundovanější systematickou analýzu tohoto principu (což je již úkolem další studie). Jsme toho názoru, že podrobný rozbor vývoje principu názornosti umožní současně pochopit na historii jednoho z významných výchovných problémů podstatu různých novodobých pedagogických soustav a jejich specifické tendence. Studie se člení na tři části. V první části sledujeme počátky koncepce názornosti od renesance až po klasické pedagogické systémy 17. a 18. věku. Ve druhé části analyzujeme pojetí názornosti v čelných světových pedagogických soustavách 19. století, ve třetí části pak koncepci názornosti v české pedagogice 19. a počátku 20. století.