Personality development process of persons who experienced trauma in their childhood

The aim of this work is to show a relation between trauma - a chronic effect of traumatic stimuli experienced in childhood - and personality development. Childhood is a special period as far as development is concerned: this is when personality foundations are being shaped. Strong unpleasant experiences may cause difficulties and personality deformation manifested in person's activity. In this work, two aspects have been discussed: the consequences of traumatic stress and the two directions of personality deformation as an effect of child's trauma, namely avoiding social contact (internalizing behavior) and hyperactivity (externalizing behavior). Not all children who experienced trauma develop improper personality pattern. A secure type of attachment to a primary object in childhood can serve as a defense.

Cílem této práce je ukázat vztah mezi traumatem – chronickým efektem traumatických podnětů prožívaných v dětství – a osobnostním vývojem. Dětství je výjimečné období vývoje: právě v této době se formují základy osobnosti. Silné nepříjemné zážitky mohou způsobit potíže a deformaci osobnosti projevující se v činnosti člověka. Tato práce pojednává o dvou aspektech: o následcích traumatického stresu a o dvou směrech deformace osobnosti následkem dětského traumatu, jmenovitě se jedná o vyhýbání sociálnímu kontaktu (internalizační chování) a hyperaktivitu (externalizační chování). U všech dětí, které prožily trauma, se však nevytváří nesprávné osobnostní vzorce. Bezpečný attachment k primárnímu objektu v dětství může posloužit jako obrana.