Ut imago poesis : apastiche of Virgil and Ovid in the cento Narcissus

The aim of the paper is to produce a close textual analysis of the short Virgilian cento Narcissus (AL 9 R), which has so far attracted only little attention of classical scholarship. An examination of the poem's compositional structure, its imagery and register, and, last but not least, of its significant allusions to both Virgil and other Latin treatments of the Narcissus myth is provided. Further, the cento s underlying metatextual significance, as well as the possibilities of its interpretation in terms of the Lacanian concept of the "mirror stage " and Derridean deconstruction, is discussed.

Příspěvek rozebírá pozdně latinský vergiliovský cento Narcissus (AL 9 R), šestnáctiveršovou anonymní báseň, která je jednou z doposud nejméně prozkoumaných centonárních skladeb s mytologickou tematikou, a to navzdory své poměrně důmyslné formální koncepci a významové bohatosti. Po komentáři k celkové kompozici centonu a užitým básnickým prostředkům následuje analýza signifikantních intertextových vztahů dotyčné skladby k jejímu zdrojovému textu, přičemž se jako hlavní "generativní princip" rozebíraných veršů ukazuje termín imago. Kromě samotného Vergilia je v této souvislosti zkoumáno také Ovidiovo epyllion o Narkissovi (Met. 3.339–510), které představuje další přímý pramen centonu. Autorka se dále vyjadřuje k podobnostem mezi centonem a skladbami pojednávajícími o Narkissovi, které jsou rovněž obsaženy v souboru Anthologia Latina. Na závěr jsou specifikovány metatextové roviny básně, jakož i její dvě poststrukturalistické interpretace. Autorka stručně naznačuje, v jakém smyslu je dílko možno uvést do souvztažnosti s lacanovskou koncepcí nejranější vývojové fáze lidského ega a jakým způsobem jej lze podrobit derridovské dekonstrukci.