Art and propaganda in Hussite Bohemia

Přestože táborité odmítali náboženské umění jako prostředek či předmět zbožnosti, využili je ve prospěch svých idejí. V revolučním kontextu první reformace mělo husitské umění také význam propagační. Je třeba říci, že šlo o promyšlený pokus utvářet vnímání a postoje lidí a směrovat je k jednání, jež by nakonec podorovalo požadovaný ideál. Ačkoliv husité po sobě nezanechali žádný zvláštní druh "heretického umění", je otázkou, zda se v kontextu husitských Čech nestalo umění výrazem sociálního konflitku. Od počátku radikálního hnutí okolo roku 1412 a po vzniku díla Tabulae novi et veteris coloris Mikuláše z Drážďan působilo umění až do konce 15. století (např. Jenský kodex) jako mocný propagandistický nástroj k šíření husitských ideálů. Vztah mezi husitskýcm uměním a husitskou propagandou byl velmi úzký. -- Předmětem této studie jsou formy propagandy a umění v kapli Betlémské (v době působení Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra), v husitských biblích, liturgických knihách ovlivněných husitstvím, v Jenském kodexu a příbuzném rukopisu z Göttingen, stejně jako v dochovaných zprávách o dnes již ztracených obrazech. Autor také čerpá z husitských rukopisů v Římě, Praze, Litoměřicích, Mladé Boleslavi, v Götingen a Vídni. -- Studie se též zabývá přežíváním husitských motivů v uměleckých projevech evropské reformace 16. století. Z hlediska dějin myšlení není možné plně pochopit husitství, aniž bychom předtím pronikli do jeho myšlenkového obsahu a způsobů, kterými o něm sami husité promlouvali.