Assyrian oracles and prophecies

Obsáhlé věštecké sbírky i mnohé dopisy z královské korespondence, které byly nalezeny během archeologických průzkumů v severní Mezopotámii, ukazují, že názory starých Asyřanů na různé techniky předpovídání budoucnosti byly zcela odlišné od těch, jež jsou zaznamenány v biblických spisech, přestože se obě skupiny textů vztahují k přibližně stejnému období. Věštění budoucnosti na základě nejrůznějších jevů, které byly pokládány za božská znamení, bylo na rozdíl od starozákonního prostředí nejvýznamnějším oborem mezi asyrskými učenci. Astrologové, haruspikové i auguři byli považováni za nejvýznamnější členy královského dvora a někteří z nich se stali dokonce panovníkovými osobními přáteli a oblíbenci. Právě tyto osoby byly pro své rozsáhlé znalosti pověřovány úkoly nejvyššího státního významu a žádný důležitý vladařův čin nebyl vykonán bez doporučení a schválení královských astrologů a věštců. Naopak proroctví, jediný povolený starozákonní způsob poznání budoucích událostí a božích úmyslů, nebylo ve starověké Mezopotámii příliš ceněno a spadalo spíše do sféry nižších společenských vrstev. Asýrie však byla v tomto ohledu výjimkou, neboť asyrští bohové hovořili ústy proroků přímo k samotným asyrským králům. Tato odlišnost byla způsobena cizími vlivy, které do Asýrie pronikaly ze západních oblastí, především z městského státu Mari. Nicméně na rozdíl od převážně kritických slov biblických proroků k osobě panovníka, asyrská proroctví slibují králi podporu a ochranu nejvyšších státních božstev.