Raná poezie slovinského básníka Tomaže Šalamuna ve světle evropské neoavantgardy

V příspěvku se zabýváme ranou poezii slovinského básníka T. Šalamuna, která byla důležitým průlomem ve vývoji slovinského básnictví. Rozebíráme dvě jeho sbírky: Poker (1966) a Romanje za Maruško (1971), ve kterých Šalamun přešel od lyrické výpovědi k nezávazné hře. V básni se lyricky subjekt začíná ukrývat, básník začíná používat montáží a volné asociace. Ve druhé sbírce básník pod tlakem diktátorské fantazie vytváří koláže různých obrazů a jazykových asociací. Z reálného světa vyjímá jen úlomky a v textech je pak mnohonásobně zpracovává metodou fragmentarismu. Šalamun v poezii používá elementy surrealismu a polyfonie. Jeho poezie je součásti evropské neoavantgardy.

In the paper we research the early poetry of Tomaž Šalamun. We analyse two of his books: Poker (Ugly duckling, 1966) and Romanje za Maruško (1971), which were an important breakthrough in the historical development of Slovenian Poetry. In these texts the poet finished with classical lyrical confession, the lyrical subject began to hide himself. The poet mostly uses montage as a mosaic of free associations. Under the pressure of the unbounded fantasy the new poetical world is born with fragments of images, stories or just linguistic associations. The poet is also using elements of surrealism and polyphony. His poetry is the important part of European neoavant-garde.