Germigny-des-Prés, il Santo Sepolcro e la Gerusalemme Celeste

This article proposes an iconological reading of one of the most intensely examined monuments of the early Middle Ages, the palatine chapel of Germigny-des-Prés, commissioned by Theodulf, Bishop of Orléans (755–821). Until now, analysis of Germigny has concentrated mainly on its separate features. The present study, in contrast, treats Germigny as a whole, considering the interrelationship of its stuccos and mosaics with its architecture. Germigny has no apparent sources elsewhere and is understood to be the product of a local workshop. Taken together with its decorations, the building can be read as an evocation of Christ's death and the Resurrection. This interpretation is based, first, on the configuration of the apse, which can be interpreted as an open and empty ark, and, as such, is a visual allusion to the empty sepulchre of Christ and an evocation of paradise. This notion leads, in turn, to the concept of a heavenly Holy Sepulchre. In this case, the relationship refers not to the Holy Sepulchre in Jerusalem, but to the church of Pharos, the palatine chapel of the Byzantine emperors and so-called "Holy Sepulchre" of Constantinople. This thesis appears supported by other, distant, Carolingian monuments, such as the basilica of San Marco and the palatine chapel of the doges in Venice. To this reading a further layer can be added by contemplating the visual similarity of the ark of the Germigny apse to the golden Carolingian reliquary altars. This visual overlap may allude not only to the ark as an ideal prefiguration of the reliquary, but also as an image of the sacrificial altar of Christ.

Text je věnován jedné z nejstudovanějších památek raného středověku, palácové kapli Germigny-des-Prés, jejímž objednavatelem byl orleánský biskup Theodulf (755–821). Po letech, kdy se kritická literatura zabývala především některými z jejích specifických aspektů, je cílem tohoto článku nabídnout ikonologickou interpretaci celé této památky. Skrze úvodní rozbor architektury, štuků a mozaik je zde navrženo, a to s potřebnou dávkou opatrnosti vzhledem k ojedinělosti této stavby, aby byla tato památka považována za dílo lokálních stavitelů. Budova je chápána jako meditace nad tajemstvím smrti a vzkříšením Krista. Tento výklad je založen na mozaice v konše apsidy, která představuje otevřenou prázdnou archu jako odkaz na prázdný hrob Krista. Vzhledem ke své formě, funkci a dekoracím může být tato kaple chápána jako vizuální echo ráje. Tato první představa je pak překryta ideou nebeského Svatého hrobu. Nejde však o přímý odkaz na chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, ale spíše na chrám ve Pharosu – palácovou kapli byzantských císařů a "Svatý hrob" Konstantinopole. Tato teze se zdá být podpořena jednou z dalších možných recepcí Svatého hrobu v karolinském panoramatu, kterou je první kostel sv. Marka v Benátkách a dóžecí palácová kaple. Navrženou interpretaci je možné rozšířit o další rozměr, a to o nahlížení podobnosti mezi archou v apsidě v Germigny a mezi karolinskými zlatými relikviářovými oltáři. Toto vizuální překrývání vede k chápání archy jako ideálního předobrazu relikviáře, ale také jako obrazu Kristova obětního oltáře.