Osamělost jako forma novopyrrhónské Gebrochenheit : jedno možné vyústění Marquardovy postinterimistické skepse

Krátký příspěvek na konferenci konané jako homage na O. Marquarda se v nástinu vztahuje k jeho základnímu, tzn. skeptickému postoji ve filosofii a v životě. Chce (jako připomínka, bez hlubších analytických nároků) odkázat na možnost pěstovat filosofii v různých půdách, s různými živinami, a rozvíjet myšlení různými cestami. Tou Marquardovou byla moderní pyrrhónská skepse, ústící v ironii, jež ale sama vede jen na další rozcestí a k další kontingenci, odkud není vidět na žádný požehnaný stav, stejně jako tomu bylo na všech předchozích. Možná je to tím, že rozcestí jsou, kdežto požehnaný stav ne. Vědět to nemůže; o obojím lze ale pochybovat.

A brief contribution to the conference held as a homage to O. Marquard focuses on his basic, that is, sceptical stance in philosophy and life. It merely aspires to remark (not necessarily justify) that philosophy can be cultivated in various areas with various basic ingredients, and it can develop thinking in multifarious forms. Marquard's preferred form was Pyrrhonian scepticism, resulting in irony, which leads to further crossroads and contingencies showing no sign of a blessed state, just like the previous ones. Perhaps this is a result of the fact that crossroads exist, but a blessed state does not. There is no way he can tell; but he can doubt both.