Vši a Gulliver: optická relativita v novověku

Článek se zabývá některými epistemologickými důsledky, které s sebou přineslo užívání optických přístrojů v 17. století. Jako ilustrativní rámec těchto důsledků jsem zvolil slavný Swiftův román Gulliverovy cesty, který představuje literární a imaginativní kontext těchto objevů. V první části se pokouším nastínit důvody nemyslitelnosti užívání optických přístrojů v řecké přírodní filosofii. Také představuji antropologický objev lidské nepodstatnosti v kosmu zapříčiněné teleskopickým pozorováním oblohy. Druhá část se zabývá karteziánským pojetím vnímání a jeho významem pro chápání mikroskopického pozorování. Výsledkem mikroskopické zkušenosti bylo hořké odhalení neprivilegovaného statutu lidského vnímání světa. Ve třetí části je naznačeno, že moderní optické přístroje chápali novověcí vědci (a po nich i Swift) jako prostředky, které ukazují epistemologickou nepřístupnost skutečné podstaty přírody. Epistemologická zdrženlivost raně novověké vědy byla ovšem kompenzována ideou pokroku. Swift, který stál na straně anciens ve slavné querelle, však nepovažoval ideu vědeckého pokroku za přesvědčivé řešení, ačkoliv nemohl odmítnout nové vědecké vidění světa. Nakonec mohl pouze snít o lepší, dávném, utopickém světě věčné moudrosti.

The article deals with some of the epistemological consequences which had the use of optical devices in the 17th century. As a illustrative framework of these consequences, I use the famous novel Gulliver's Travels by Jonathan Swift which present a literary and imaginative context for some of the consequences. In the first part, I try to outline the reasons of unthinkability of optical devices in the Greek natural philosophy. Then I present the anthropological discovery of human unimportance in the universe brought about by telescopical observation of the sky. The second part deals with the Cartesian theory of perception and its importance for the understanding of microscopical observation. The result of the microscopical experience was a bitter detection of non-privileged status of human perception of the world. In the third part, it is outlined that modern optical devices were interpreted by early modern scientists (and consequently by Swift) as means showing epistemological inaccesibility of the very substance of nature. However, the epistemological reluctance of the early modern science was compensated by the idea of progress. Swift who stood at the side of anciens in the famous querelle did not consider the idea of scientific progress as a persuasive solution although he could not refuse the new scientific worldview. Eventually, he could only dream about a better pristine utopian world of eternal wisdom.