"Shared responsibility" as a new form of collecting and caring: the example of an online museum for the public art in the city of Athens

The city of Athens is often called an open-air museum. Not just because of the ancient ruins preserved and interpreted in many parts of the city, but also because of the large number of sculptures that have been decorating streets and squares, since it became the capital of the new Greek state in the 1830s. Since then, more statues were added with various symbolic meanings and of varying artistic merit. Nevertheless, there seems to be limited appreciation of either their symbolism or their aesthetic value. Vandalism has been a rather common phenomenon, especially in the centre of the city; it is often considered to be related to the personalities depicted and their symbolic value or to the location of the sculpture in the public space. Others believe that the statues receive citizen's anger, often despair, indiscriminately... Why do people decide to vandalise works of art in public spaces and what is the role of museums in making them interested in public art and respectful of it? In 2014 a small group of people (about 22), who belong to the atenistas group – i. e. a citizens' organization that aim to "do something for their city" (http://atenistas.org) – relied on a publication by art historian Zetta Antonopoulou and created a website exhibition (www.athenssculptures.com), which presents, interprets and locates on a city map approximately 300 sculptures in the city of Athens. Is this website a new, bottom-up approach, to a museum? Is this website a "museum without walls" that records an "art collection without walls"? And what is the role of the public in such an effort? Are we in front of new forms of collecting and of "museum making"? Is this effort by atenistas a new approach to participative "collecting"? Will shared responsibility make protection and caring for these statues easier or even possible? This paper aims to discuss these issues and argue for shared responsibility as a new form of collecting and caring.

Městu Athény se často přezdívá i muzeum pod širým nebem, a to nejen kvůli zdejším antickým památkám, zachovaným a prezentovaným v různých částech města, ale i díky velkému množství soch, jež zdobí ulice a náměstí od 30. let 19. století, kdy se Athény staly hlavním městem moderního řeckého státu. Od té doby zde přibyly další sochy různého symbolického významu i umělecké úrovně. Zdá se však, že jejich symbolika či estetická hodnota nebývají vždy v plné míře doceňovány. Poměrně běžným jevem, zejména v centru města, je vandalizmus, který se často váže k zobrazovaným osobnostem či k místu osazení dané skulptury ve veřejném prostoru. Podle jiného názoru se však sochy stávají terčem hněvu či nenávisti občanů zcela náhodně... Proč lidé poškozují umělecká díla na veřejných prostranstvích a co dělají muzea pro to, aby v nich vzbudila zájem o veřejné umění a respekt k němu? V roce 2014 malá skupina lidí (přibližně 22) hlásících se k tzv. atenistům – tj. sdružení občanů, jež se snaží "udělat něco pro svoje město" (http://atenistas.org) – na základě publikace historičky umění Zetty Antonopoulou vytvořila online výstavu (www.athenesculptures.com), která prezentuje a interpretuje přibližně 300 soch v rámci Athén a udává jejich polohu na mapě města. Představuje tato stránka nový, progresivní přístup k muzejní prezentaci? Je tato stránka tzv. muzeem beze zdí, které eviduje "otevřenou uměleckou sbírku"? A jakou roli v tomto úsilí sehrává veřejnost? Máme co do činění s novou formou sbírkotvorné činnosti a muzejnictví? Znamená toto úsilí atenistů nový přístup k sbírkotvorné činnosti za spoluúčasti veřejnosti? Může sdílená odpovědnost zjednodušit nebo dokonce umožnit ochranu a péči o tyto sochy? o zmíněných otázkách a snaží se argumentovat ve prospěch sdílené odpovědnosti jako nové formy sbírkotvorné činnosti a památkové péče.