Magie všednodennosti aneb Poezie Myroslava Lajuka

Studie nabízí vhled do stavu ukrajinské poezie vznikající po roce 1991. Tamní básnická scéna se vyznačuje typologickou pestrostí (poezie spirituální, filozoficko-kontemplativní, společensky angažovaná, experimentální aj.), v posledních letech jsou výrazné hlasy autorů, kteří zobrazují události a prožitky všedního dne. Článek představuje předního básníka z mladé generace, Myroslava Lajuka (1990), jehož tvorbu charakterizuje právě snaha o to, hlouběji si všímat obyčejných věcí a nalézt v každodennosti ztracené kouzlo. Na základě interpretační analýzy jeho básnických sbírek se jako nepostradatelné rysy takové poezie ukazují jednoduchý jazyk a (sebe)ironie, častými tématy jsou vzpomínky na dětství, pozorování lidí a jejich životů, prolínání sakrálního a profánního.

This study offers an insight into a situation of the Ukrainian poetry written after the 1991. A local poetry scene is characterized by a typological diversity (spiritual poetry, philosophical-contemplative poetry, committed poetry, experimental poetry etc.). Speaking about the last few years, authors thematizing experiences of everyday life are in the forefront. The article introduces a prominent poet from an young generation, Myroslav Laiuk (1990), whose works are significant by looking for deeper meanings in common things and looking for lost magic of everydayness. Based on an interpretation analysis of their poetry collections, we can define essential features of this poetry, such as a simple language and (self-)irony, topics of childhood memories, observing people and their lives, mixing of sacral and profane.