A message from a Bohemian "interculture" : Patočka's translation of Durych's Boží duha

Jan Patočka's essay accompanying his 1975 German translation of Jaroslav Durych's novel, Boží duha (God's rainbow, 1969) has divided Czech critics. While some reject altogether his association of the novel with the post-war expulsion of the Bohemian German population from Czechoslovakia, others criticize the effect his essay has had in reducing the novel to this context, undermining its more universal message of reconciliation, and others objected to the co-opting of the conservative Roman Catholic Durych into a secular liberal agenda. This article approaches the translation venture and its reception as a case study in translation history, in order to assess these criticisms in the light of a more accurate and detailed understanding of Patočka's motives for publishing the translation. It focuses on both Patočka and his collaborator in the venture, the German academic, Frank Boldt, and compares his foreword with contemporaneous essays on Comenius and on Czech history. It argues that the real difficulty is not so much Patočka's interpretation of Durych's novel as their long-standing inseparability in translations and Czech editions, which disrupts the careful balance in the novel between history and universality and between didacticism and aestheticism.

Patočkův esej, doprovázející jeho německý překlad Durychova románu Boží duha (česky, 1969) z roku 1975, rozděluje české kritiky. Zatímco někteří zcela odmítají jeho spojení románu s poválečným vyhnáním německého obyvatelstva z Československa, jiní kritizují to, že v eseji je román redukován do jednoho historického kontextu a ztrácí se v něm Durychovo obecnější volání po smíření. Jiní zase protestují proti začlenění konzervativního katolíka Durycha do sekulární liberální agendy. V tomto příspěvku přistupuji k Patočkovu překladatelskému projektu a jeho recepci metodou překladatelské historie a posuzuji kritické postoje ve světle přesnějšího a podrobnějšího pojetí Patočkových motivací při vydávání tohoto překladu. Sleduji jak Patočku, tak i jeho spolupracovníka v projektu, německého historika Franka Boldta, a srovnávám Patočkovu předmluvu s jeho eseji o Komenském a českých dějinách psanými ve stejném období. Argumentuji, že skutečným problémem není tolik Patočkova interpretace Durychova románu, jako jejich dlouhodobá neoddělitelnost v překladech a českých edicích románu, která ruší křehkou rovnováhu v románu mezi historičností, univerzalitou, didaktismem a estetismem.