"Romanesque" Conques as a neo-Carolingian project

Title: "Romanesque" Conques as a neo-Carolingian project
Variant title:
  • Neokarlovský projekt pro románské Conques?
Source document: Convivium. 2021, vol. 8, iss. 2, pp. [168]-174
Extent
[168]-174
  • ISSN
    2336-3452 (print)
    2336-808X (online)
Type: Article
Language
Summary language
License: Not specified license
Rights access
fulltext is not accessible
 

Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.

Abstract(s)
Begun in 2021, the first team encounter of the project "Conques in the Global World" generated an innovative reinterpretation of the site. Departing from the nineteenth- and twentieth-century explication of Conques as the ideal image of the Romanesque Middle Ages, the site is here envisaged as a space of memorialization of the past for the present. This memorialization, we argue, began in fact at the church's conception, with the founders' decision to reflect the character and significance of Carolingian antecedents. This Carolingian echo is evident in the material and epigraphic culture created at Conques around 1100, from the portal inscriptions to the reliquaries held below ground in the treasure. What is postulated here, and proposed for future research, is the understanding that Conques has been a memory space since it was conceived the eleventh century – a space in which a specific memory of an authoritative past is reinvented for the longue durée to confer legitimacy to a place and its religious community.
Tato kronika sdílí úvahy vzešlé z prvního setkání týmu pracujícího na projektu Conques in the Global World, který byl spuštěn v roce 2021. Počínaje znovuobjevením Conques jako ideálního obrazu románského středověku v devatenáctém a dvacátém století je toto místo interpretováno jako prostor zvěčnění minulosti pro potřeby přítomnosti. Domníváme se, že toto zvěčnění se událo již v době, kdy byl kostel založen, aby zrcadlil prestižní karlovské vzory. Tento karlovský "tón" opakovaně rozpoznáváme v materiální a epigrafické kultuře Conques kolem roku 1100 – ať už jde o nápisy na portálu nebo relikviáře v pokladnici kostela. Do budoucna předpokládáme, že se výzkum bude ubírat směrem k pochopení Conques jako pamětního prostoru par excellence, a to již od jedenáctého století, prostoru, v němž je památka autoritativní minulosti znovuobjevena, ve smyslu longue durée, za účelem legitimizace určitého místa a komunity.