Protiválečný patos v povídce V. M. Garšina Четыре дня

Stať analyzuje myšlenkový pochod subjektu vyprávění v povídce V. M. Garšina Четыре дня. Výrazně autobiografický text v ich-formě se koncentruje na "nevýznamnou" válečnou epizodu, v níž se subjekt vyprávění stává jednak tím, kdo zabil nepřítele, jednak díky zranění nepohyblivým. Během čtyř dnů, po které leží vedle naturalisticky líčeného postupně se rozkládajícího těla mrtvého nepřítele, reflektuje svoji situaci, přehodnocuje svůj naivní pohled na válku a dospívá k odporu proti válce jako takové, neboť proti sobě staví jednotlivce, kteří se ve svém nároku na život a ve svých životních rolích nijak neliší. Povídka Четыре дня tak vypovídá o absurditě a nesmyslnosti války jako takové.

The essay analyses the thought process of the subject of the narrative in the short story V. M. Garshin's Четыре дня [Four Days]. The distinctly autobiographical text in ich-form concentrates on an "insignificant" war episode in which the subject of the narrative becomes both the one who killed the enemy and, thanks to an injury, immobile. Over the course of four days, during which he lies next to the naturalistically depicted gradually decomposing body of the dead enemy, he reflects on his situation, reassesses his naive view of war, and comes to oppose war itself by pitting individuals who are no different in their claim to life and in their roles in life against each other. The story of the Четыре дня thus speaks to the absurdity and senselessness of war itself.