Dominik Tatarka o literatuře a souvislosti : poznámky ze strany

Autor přítomného článku ukazuje na vývoj Tatarkovy tvorby, na Tatarkův typ uměleckého tvůrce a na jeho chápání společenské a estetické funkce literatury. Dominik Tatarka preferuje vlastní, subjektivní vizi člověka a světa, negativně posuzuje tzv. objektivní vyprávění, např. kroniku. Na základě Tatarkových esejů týkajících se umění a literatury dochází autor článku k závěru, že Tatarka se do jisté doby přizpůsoboval většinovým politickým tlakům, ale vždy se snažil i nepříznivou dobou pronést svůj ideál autorské subjektivity, upřímnosti a lyričnosti. Ukazuje také na české souvislosti jeho díla a vidění slovensko-českého vztahu a srovnává jej – poněkud hyperbolizovaně – se vztahem ukrajinsko-ruským.

The author of the present article demonstrates the evolution of Tatarka's literary creation, his type of artistic creator and his understanding of the social and aesthetic function of literature. Dominik Tatarka prefers his own, subjective vision of man and the world, he negatively evaluates the so-called objective narration, e. g. the chronicle. On the basis of Tatarka's essays concerning art and literature the author comes to the conclusion that Tatarka – up to a certain time – adapted himself to major political pressures, but – at the same time - has always tried to carry out his ideal of the auctorial subjectivity, sincereness and lyricism through the unfavourable time. He also shows the Czech context of his work and his vision of the Slovak-Czech relation comparing it – though a little in a hyperbolized way – with that of the Ukrainians and the Russians.