Češi a Slováci ve středoevropských souřadnicích : dějiny a jejich literární reflexe

Vztah české a slovenské literatury je determinován prostorem střední Evropy, jenž je charakterizován protiklady zemské a jazykové příslušnosti, autonomismu a univerzalismu atd. Každé z národních společenství "čte" svou minulost prostřednictvím tří syžetových schémat: mise (univerzalismu a mesianismu), vzdoru (autonomismu) a trvání (příběh viděný "zdola"). Tyto příběhy si vzájemně odporují. Tento nekompatibilní způsob čtení historie je pro střední Evropu příznačný. Středoevropská kultura v důsledku toho je jak kulturou harmonického soužití, tak kulturou střetů, kulturou dramatického překrývání a přisvojování si vrstev paměti.

The relationship between Czech and Slovak literature is determined by the space of Central Europe, which is characterized by contrasts of provincial and language affiliation, autonomism and universalism etc. Each national community "reads" its history through three sujet schemes: mission (universalism and messianism), defiance (autonomism) and duration (a story seen "from below"). These stories are in an opposition. This incompatible way of reading the history is characteristic for Central Europe. Consequently, the culture of Central Europe is both, culture of harmonious coexistence and culture of conflicts, the same as both, culture of dramatic overlaping and usurpating layers of memory.