Román Pekelný ráj jako příspěvek do dobové literární diskuse

Román Pekelný ráj (1930) Čestmíra Jeřábka tvoří součást dobové literární diskuse, nastolené E. E. Kischem roku 1929, o vítězství publicistického žánru, konkrétně reportáže, nad (především psychologickým) románem. Jeřábek je svým původně avantgardním zaměřením přesvědčen o tom, že román má moc změnit skutečnost, že fantazie básníka utváří novou náplň reality. Jeřábek ve svých esejích z pozůstalosti Život a román (12. 11. 1929) a O tvorbě románové (nedatováno) rozvíjí myšlenky, které souhrnem posléze demonstruje v románu Pekelný ráj: k čemu je umění, co lidstvu dávají romanopisci, poukazuje na místo psychologizace v románu jako nutnou digresi v urychleném světě. Zároveň se zabývá reflexí spisovatele v konkrétních románových postavách a jeho vnitřní vznětlivosti, která dává syžetu svůj námět.

The novel Pekelný ráj (1930) written by Čestmír Jeřábek is a part and parcel of the literary discussion established in those times by Egon Erwin Kisch (in 1929) who was confident that the novel (at least the psychological novel) is gets over and that the reportage is the genre of the future. Jeřábek is originally an avant-garde writer and he believes that the novel has some magic power to change the reality, in addition, the fantasy of poet is changing the reality. Jeřábek's novel Pekelný ráj comprises two essays from his inheritance—Život a román and O tvorbě románové—and he develops theirs subjects: e.g. what is the role of an artistic creation; what is the role of novel writers; the psychological mode in the novel as a necessary digression in an accelerated world. He is concerned with both a writer's reflection in another characters in the novel and inner poet's motor of feelings in which the novel subject is born.